Povídka - Pralesní Zabiják

8. května 2010 v 4:51 | Isla-Nublar-Crew |  Má tvorba

"  Pralesní Zabiják"  - 2010

UPOZORNĚNÍ: Příběh je zcela smyšlený, je však založený na skutečných faktech!

Kryptofikce - příběhy, kterými vás v případě dostatku můzy budu zásobovat. První pojednává o Thajském opočlověku jménem Tua-Yeua. Nutno podotknout, že jsem si na příběhu nedal moc záležet, i tak ale z něj mám ale veskrze kladný pocit. V této chvíli uvažuji o pokračování, které bych sepsal v případě, že by tento příběh měl úspěch.
Za účelem této povídky jsem pořídil i několik fotografií, a to konkrétně v zoologické zahradě v Jihlavě (kde mimochodem chovají afrického ex-kryptida Hrošíka liberijského).


Ústřední Kryptid: (antagonista) Tua-Yeua
Oblast: Thajská vesnička v oblasti Lampang, Oldu-Vei (Fiktivní Název)
Letopočet: 1936

O Kryptidovi:

Tua-Yeua
Tua-Yeua. Kredit: www.abc.blesk.cz

Tua-Yeua je zřejmě jeden z nejnebezpečnějších kryptidů vůbec. Jedná se o zhruba třímetrového tvora, který je nesmírně nebezpečný.
Následuje popis sepsaný českou špičkou ve svém oboru. Slovo předávám J. Marešovi.

"Obrovský tajemný opočlověk, jakási obdoba himálajského yettiho, je postrachem horských kmenů v džunglích severního Thajska. Karenové ho nazývají tua-yeua. Dosahuje prý výšky 2,5 - 3 m a připisují mu ty nejhorší vlastnosti. Občas někdo nalezne nebo vyfotografuje jeho stopy, občas se dostane na stránky tisku nová zpráva o jeho řádění. Bez jakéhokoliv důvodu prý zabíjí lidi a unáší domorodé dívky. Podobně jako UFO má i tento záhadný tvor své kódové jméno. Říká se mu untrahom, což vzniklo zkratkou z "unidentified tropical Asian hominoid" (neidentifikovaný hominoid z tropické Asie)."    

Jaroslav Mareš

Thajsko
Thajsko, Kredit: Isla-Nublar-Crew

Oldu-Vei byla vesnička zapadlá v hloubi vlhkého, hmyzem a dalšími otravnými tvory zamořeného pralesa. Obyvatelstvo této vesnice čítalo zhruba okolo 30 obyvatel. Tuto osadu tvořilo několik primitivních staveb a políček, která hraničila s hlubokým pralesem, kde se proháněla děsivá stvoření - tygři, divocí sloni a divoši, kteří se podobali orangutanům.
Jednoho letního dne sem dorazila expedice několika Britských zoologů. Jejich úmyslem zde bylo sbírat vzorky tvorů z pralesa. Expedici tvořilo celkem 7 lidí, přičemž zoologové byli 3, ostřílení dobrodruzi 2 a domorodí průvodci z nedaleké vesnice 2.
Výzkumníci byli po příjezdu na svých chobotnatých povozech (sloni jsou zdejším dopravním prostředkem) srdečně přivítáni místními dobrými lidmi. Vědci se zdravili s obyvateli, průvodci zdravili své známé a střelci neustále hlídali svými puškami perimetr vesnice.
Po domorodém rituálu byli cestovatelé uvedeni do svých chatek. Chatky byly stavěny z čistě přírodních surovin, stěny z rákosů, podlaha z udusané země a střecha byla tvořená listy jakési zdejší palmy.

Chatrč
Přístřeší domorodců, Kredit: Isla-Nublar-Crew

Navečer se konalo posezení u ohně, přičemž se cestovatelé ptali domorodců na zvířecí obyvatele zdejší džungle. Vesničané hovořili o slonech, opicích, malých šelmách a nakonec se řeč stočila na podivného tvora z pralesa, který údajně přípomíná zhruba 3 metry vysokého lidoopa se zrzavou srstí. Domorodci vyprávěli, že se jedná o nejnebezpečnějšího tvora zdejších pralesů. Má se jednat o všežravce, který se neobává lidí, které s radostí je zabíjí.
Po několika hodinách vypravování nadešel soumrak, mlha se začala povalovat okolními údolími a prales se začal rozeznívat zvuky nočních tvorů. Bambusové houštiny začaly žít svým vlastním životem, během chvíle se v nich začaly prohánět spousty tropických tvorů, které zde lovili větší predátoři.
Stařešina kmene zrovna vystoupil z davu a vešel k ohništi, a začal hovořit. Kolébavým krokem se k ohništi přikolébal jeden již značně podnapilý průvodce a začal překládat domorodcova slova.
Drazí lidé Británie…

Bambusové Houští
Bambusová Houština, Kredit: Isla-Nublar-Crew

Cvrkot nočního hmyzu ale prořízl ryk gigantického tvora, při které cestovatelům tuhla krev v žilách. Domorodci začali chaoticky pobíhat pobíhat po malé návsi a někteří se skryli ve svých chatrčích.
Dobrodruzi se snažili držet na svých místech, což bylo nadmíru těžké, protože do nich ze všech stran vráželi domorodci.
Z dálky byl slyšet skřek ženy, která zoufale volala o pomoc. Z poza jedné chatrče postarší domorodec zoufale volal: "Tua-yeua, Tua-yeua".
Z náčelnické chatrče vyběhl muž s mohutným kopím, Na zlomek okamžiku se zastavil na vyšlapané ploše a následovně vyrazil do džungle. Potom co vběhl do bambusové houštiny se ozval jeho děsivý a přidušený výkřik. Ten byl posléze utopen ve zcela nadpřirozenem rezonujícím a chraptivém řevu.
Dr. Argus zaslechl, jak se láme vegetace na kraji džungle, rozdrcené kmínky bambusu létaly všemi stranami a okolím se rozléhalo děsivé supění. Řev narušilo smrtelné zvolání může, který před několika minutami vběhl do husté vegetace.
Nejdříve z houštiny vylétl oštěp rozlomený na několik fragmentů, ten po zlomku sekundy následoval hrdý lovec, neméně polámaný. Vzduchem proletěla nejasná šmouha, která přistála v nedaleké chatrči. Lovec propadl skrze chatrnou střechu, a chatrč se ním ihned spadla celá.
Druhý doktor, jménem Winterley se přikrčil za kmen zetleného stromu a čekal, co se bude dít.
Z ničeho nic zaslechl hlasité kroky a divoké supění. Zpoza padlého kmene se rozhlédl po okolí. Zhruba 5 metrů od něj explodovala houština a z ní vyrazil třímetrový rezavý chlupatec. Po výskoku z houštiny se zastavil a začal se rozhlížet po okolí, při čemž vydával hluboké zvuky. Po několika sekundách se vydal vpřed, několikrát začenichal a vydal se ke kmenu, za kterým se skrýval Winterley…
Winterley se krčil za kmenem a modlil se. Něco se k němu blížilo, a to něco se právě opíralo o kmen a sledovalo ho to. Na krk mu cosi káplo… Cosi teplého… Otřel si krk a ustrnul, dlaň byla umazáná slinami a krví. Winterley vzhlédl a byl v naprostém šoku.
Do jeho tváře se díval divoký tvor, který připomínal opici, rezavá srst, široký plochý nos a strašlivé oči. Děsivé ticho najednou protnulo zběsilé volání domorodců.
Winterley ucítil škrtivý pocit a najednou letěl vzduchem. Po chvíli letu narazil na suchý strom, který kraloval skalnatému výběžku. Winterley se pokusil posadit se a šmátral po svém opasku. Zběsile se snažil dostat do sumky, kde byl umístěn jeho revolver. Našmátral úchytku a zatáhl za ni. Vyrval revolver a namířil ho směrem k útočníkovi. Následoval zběsilý úder, který mu zlámal ruku, přičemž revolver vystřelil naprázdno a odletěl do nedaleké houštiny. Winterley byl zděšen řevem, který ho na chvíli téměř ohlušil a snažil se vyrovnat se se svojí smrtí. Otevřel oči a spatřil ohyzdnou tlapu, jak se blíži k jeho tváři..
Najednou zazněl výstřel. Jeden z ozbrojenců, kteří měli za úkol chránit výpravu si konečně uvědomil, co se stalo. Vyhodil náboj z komory své pušky Lee-Enfield
a nabil další. Další střela směřovala do zad bestie a zanechala za sebou poranění, z kterého příštila krev a vzduchem létala zrzavá srst.
Tvor zařval a vydal se na útěk. Proběhl chatrčí, přičemž ji zdemoloval, a popadl místní děvče, které začalo ihned zoufale volat.
Lovec doběhl na okraj vesnice a zacílil na tvora. 2 náboje pryč, zbývají mu jen 3. Mezitím k němu ale přiběhl i druhý lovec.
Oba zamířili na gigantickou chlupatou skvrnu, která si to mířila do srdce pralesa.
Oba ihned začali střílet. Kolem opočlověka začaly hvízdat kulky, které  silně bzučely a prolétaly i okolní vegetací a zarývaly se hluboko do kmenů stromů, které stály opodál.
Oba mohli odpřísáhnout, že se trefili, ale tvor i tak běžel dál. Jednomu z lovců ale vyletěla puška z rukou, dostal ránu a přistál na zemi. Nad ním se vítězně tyčil Dr. Argus, který svůj čin ospravedlňoval tím, že lidoop nesl děvče, které mohlo být postřeleno.
Tábor byl po útoku zcela k nepoznání. Chatrče byly pobořené, některé z nich hořely a na jednotlivých cestičkách se povalovalo několik usmrcených domorodců.
Zbylí přeživší se shromáždili na návsi, bylo jich jen kolem dvaceti. Winterley přicupital se svým překladatelem k náčelníkovi a ptal se ho, co se stalo. Náčelník otevřel ústa…
A jen co to provedl, tak se prales rozezněl ďábelským řevem, při kterým se vzrušeně hejno tropických ptáků, kteří zmizeli za korunami okolních stromů.
Domorodci se seskupili, přičemž něco nezřetelně mumlali.
Průvodci expedice na náves nahnali všechny 4 slony. Po chvíli dohadování z nich shodili všechnu výstroj a vědecké vybavení. Vědci ani neprotestovali, protože věděli, o jak vážnou situaci se jedná. Veškeří přeživší nasedli na slony a začali se přibližovat nejbližší civilizaci.
Cestou jejich směrem přilétlo několik celkem velkých kamenů a porostem se prodíralo několik velkých zrzavých objektů. Další cesta se obešla bez jakýchkoliv obtížností.

Winterley si usmyslel, že se se musí vrátit, za každou cenu…

Odkazy:
- Oldu-Vei - inspirováno Olduvajskou roklí v Africe. Byly zde nalezeny fosílie hominidů.
- Winterley - odkaz na fiktivního vědce jménem Sumerlee, který vystoupil v knize A.C. Doylea "Ztracený Svět".

Isla-Nublar-Crew
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mojeznamky mojeznamky | 8. května 2010 v 9:07 | Reagovat

nechceš najít na můj blog kámo?

2 deinonych deinonych | Web | 8. května 2010 v 11:30 | Reagovat

Hezký příběh už se těším na další.

3 robbca robbca | Web | 9. května 2010 v 15:25 | Reagovat

Strhující příběh. Ani bych nevěřil jak se tak málo zpráv dá rozvinout.

4 robbca robbca | E-mail | Web | 10. května 2010 v 18:58 | Reagovat

Nevíte, v jaké části thajska se tento krytpid nachází?

5 Isla-Nublar-Crew Isla-Nublar-Crew | Web | 10. května 2010 v 19:03 | Reagovat

[4]: Děkuji za chválu. Podle Jaroslava Mareše se má vyskytovat v horských džunglích v hraničních oblastech Thajska, Barmy, Laosu a Vietnamu. Viz. kniha "Svět tajemných zvířat".

6 mojeznamky mojeznamky | Web | 12. května 2010 v 20:29 | Reagovat

bAVÍŠ SE se mnou kámo?:-(

7 Isla-Nublar-Crew Isla-Nublar-Crew | Web | 12. května 2010 v 20:49 | Reagovat

[6]: Jistěže ano, proč bych neměl? Tvůj blog jinak pravidelně navštěvuji. :-)

8 mojeznamky mojeznamky | Web | 13. května 2010 v 14:08 | Reagovat

[7]: Díky

9 blogoguanlog blogoguanlog | Web | 15. května 2010 v 8:33 | Reagovat

nechceš se zpřátelit?!

10 Isla-Nublar-Crew Isla-Nublar-Crew | Web | 15. května 2010 v 16:57 | Reagovat

[9]: Jistěže, rád. Ihned si tě umístím do svých oblíbených odkazů... :-)

11 Anna Anna | E-mail | Web | 21. května 2010 v 18:51 | Reagovat

Skvělé, poutavé dílo :)

A co se týče toho Ontarijského monstra, rozhodně s Vámi souhlasím. Že se jedná o falsum je vemi pravděpodobné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama