Září 2011

Holzmaden a Solnhofen

29. září 2011 v 22:36 | Mojeznamkyavatar |  Věda
Tato dvě naleziště z pozdní Jury jsou proslavená velmi příznivým zachováním nálezů zkamenělých obratlovců. Slavné nálezy zahrnují Archaeopteryxe - vzácného opeřeného dinosaura z nálezišť v okolí Solnhofenu - a kompletní kostry ichtyosaurů, steneosaurů, compsognathů a jiných plazů z Holzmadenu.


Snímek ze Solnhofenu, Kredit: www.mrborths.blogspot.com

V Holzmadenu byly nalezeny nejlépe zachované fosilie mořských plazů na světě, a to zejména plesiosaurů a ichtyosaurů. Pocházejí odtud zkameněliny ichtyosaurů zachycující obrys celého ryboještěra, včetně hřbetních ploutví. Některé nálezy dokonce zachycují nenarozená mláďata uvnitř těla dospělé samice, a je zde i pozoruhodný nález rodícícho ichtyosaura. K unikátnímu zachování živočišných zbytků přispěly podmořské sesuvy nebo mimořádně silné bouře, kdy došlo k náhlému pohřbení těchto krásných tvorů. V Holzmadenu nebyli doposud nalezeni žádní dinosauři, ale zdejší fauna zahrnuje přinejmenším 4 různé typy ichtyosaurů, pliosaurů, plesiosaurů a dva druhy teleosauridních krokodýlů.


Rekonstrukce Compsognatha, Kredit: www.rareresource.com

Solnhofenské uloženiny tvoří tence vrstevnaté litografické vápence, jejichž výchozy jsou ve východo-západním pruhu severně od Mnichova a jížně od Norimberka. Hlavní náleziště v okolí měst Solnhofen, Eichstätt a Kelnheim poskytly nesmírně rozrůzněná a příznivě zachovaná fosilní společenstva přibližně 360 druhů bezobratlých, obratlovců a rostlin, které obývaly mělké vody a laguny. Samotné dno laguny bylo neobyvatelné, proto živočichové a rostliny, kteří klesli na dno, nebyli sežráni či rozloženi, ale v nedotčeném stavu pohřbeni. Takhle se nám zachovaly nálezy Compsoghnatů a opeřených Archaeopteryxů.

Mojeznamkyavatar

Originalita Future Predatora

28. září 2011 v 20:42 | Alfaraptor |  Různé

"Future Plagiator", Kredit: www.primeval.wikia.com

Populární britský seriál Primeval poprvé vysílaný v roce 2007 ve Velké Británii, u nás nesprávně přeložen jako Pravěk útočí je známý širokou škálou vyhynulých, ale i budoucích tvorů, jako jsou například Camouflage Beast, Megopteran nebo Future Predator. V tomto článku se zaměříme na posledního zmiňovaného. Zdá se, že není tak jedinečný jak vypadá.


Rakghoul (I.), Kredit: www.starwars.wikia.com

Už v roce 2003 se v počítačové hře Star Wars: Knight of the Old Republic (zkráceně KOTOR) objevují bytosti jménem Rakghoulové. Tito tvorové jsou ve skutečnosti bezbraní obyvatelé Podměstí, chudinské čtvrti obrovského celoplanetárního města na planetě Taris, kteří byli nakažení nebezpečným válečným virem, který jejich těla transformoval v tyto stvůry. Podobnost mezi Rakghoulem a Future Predatorem je značná již na první pohled. Nemyslíte?


Rakghoul (II.), Kredit: www.starwars.wikia.com

Alfaraptor

Fotogalerie z naleziště na Kaňku

28. září 2011 v 14:55 | Isla-Nublar-Crew |  Má tvorba

Naleziště Kaňk, Kredit: Isla-Nublar-Crew

Naleziště Kaňk se nachází na Vysočině, a to sice v bezprostřední blízkosti malebného města Kutná Hora. Na tomto místě se nacházejí pozdně křídové usazeniny, v nichž je možné malézt pozůstatky nejrůznějších mořských živočichů - převážně jde o různé plže, mlže a mikrofosílie nejrůznějšího charakteru. Velice vzácně se zde vyskytují i například zuby žraloků. V okolí Kutné Hory byla také nalezena fosílie vzácného českého dinosaura ze skupiny iguanodontidae. Naleziště na Kaňku jsem navštívil v úterý 28. září. Na místě jsem nalezl několik otisků prehistorických škeblí. S sebou jsem měl digitální fotoaparát, takže nyní máte možnost prohlédnout si veškeré snímky z lokality.

Kompletní fotogalerii z paleontologického naleziště si můžete prohlédnouz zde.

Isla-Nublar-Crew

Triceratops

28. září 2011 v 14:21 | Mojeznamkyavatar |  Prehistorické Profily

Triceratops horridus, Kredit: www.fanpop.com

1. Triceratops z pohledu vědeckého

Základní informace:

- Rodové jméno: Triceratops
- Geologické období: Pozdní Křída
- Výskyt: Severní Amerika
- Délka: 9 m
- Výška: 3m
- Potrava: Rostlinná
- Český význam jména: "Třírohá tvář"

Blízce příbuzné druhy:
- Torosaurus latus
- Eotriceratops xerinsularis
- Centrosaurus apertus
- Styracosaurus albertensis

Triceratops, podobně jako Tyranosaurus patří k nejznámějším dinosaurům všech dob. Nejenže jsou s Tyrannosaurem slavní, ale oni dokonce spolu žili ve stejné krajině a vystupovali spolu ve stejných filmech. První fosilie Triceratopse byla nalezena v 80. letech 19. století v USA. Triceratops měl na obličejové části tři rohy dlouhé až jeden metr! Výrazný týlní štít tvořila pevná kost, která možná sloužila k obraně před predátory, nebo také jako ozdoba důležitá při sexuálním ceremoniálu. Týlní štít je ojedinělý i mezi rohatými dinosaury - je celistvý, zatímco jiné druhy měly často štíty s dvěma otvory uprostřed. Měl také jednu z největších lebek ze všech známých dinosaurů, velkou asi jako čtvrtina jeho těla (délka až 2,4 metru). Rekordně dlouhou lebku měl jiný ceratopsid, Pentaceratops sternbergi, a to 3,1 m. Převážnou část lebky triceratopse však tvořil prázdný prostor, který sloužil jako ochranná vrstva mozku při nárazech. Jedna strana zubů měla měkčí sklovinu, takže se při žvýkání opotřebovávala rychleji, a chrup zůstával neustále ostrý. Jak jsem psal výše, Triceratops obýval krajinu spolu s nebezpečným Tyrannosaurem. Důkazy o tom že T. Rex Triceratopse lovil najdeme opět ve fosiliích např. u jedné z koster Triceratopse byly nalezeny i ostré zuby obávaného predátora. Ještě v minulém století byl považován za největšího ceratopsida vůbec - o toto prvenství jej připravil Eotriceratops xerinsularis.


Stádečko Triceratopsů v dinoparku, Kredit: www.commons.wikimedia.org

2.Dokumentární pořady:

- Putování s Dinosaury (1999) CZ, Tim Haines, Jasper James
- Pravěk (2010) CZ,
- Toulky dinosaurů Amerikou (2001) CZ, Pierre de Lespinois
- Když dinosauři vládli světu (2000) CZ, Tony Mitchell

3. V populární kultuře:

3.1 Filmy:

- Jurský Park (1993) CZ, Steven Spielberg *****
- Ztracený Svět: Jurský Park (1997) CZ, Steven Spielberg ****
- Doba Ledová 3: Návrat Dinosaurů (2009) CZ, Carlos Saldanha, Mike Thurmeier, ***
- Prehistoric Park (2006)CZ, Matthew Thompson, Sid Bennett

3.2 Knihy:

- Jurský Park (1990) CZ, Michael Crichton, *****
- Ztracený Svět: Jurský Park (1996), Michael Crichton *****

3.3 Hry:

- Dino Crisis 2 (2000)
- Jurassic Park: Operation Genesis (2003)
- Jurassic Park: Trespasser (1998)
- Zoo Tycoon 2: Dino danger pack - Extinct animals
- Warpath: Jurassic Park
- Jurassic Park III: Park Builder
- Jurassic Park III: The DNA Factor
- Jurassic Park III: Island Attack

Mojeznamkyavatar

Spinosaurus

28. září 2011 v 13:07 | Mojeznamkyavatar |  Prehistorické Profily

Spinosaurus aegyptiacus, Kredit: www.www.umlauf.websnadno.cz

1.Spinosaurus z pohledu vědeckého

Základní informace:

- Rodové jméno: Spinosaurus
- Geologické období: Křída
- Výskyt: Severní Afrika (Maroko,Alžír,Tunis,Egypt,Lybie)
- Délka: 17,4m
- Výška: zádové trny až 2m
- Potrava: Maso - především ryby, mršiny a druh kachnozubých dinosaurů Ouranosaurus
- Český význam jména: "Trnitý ještěr"

Blízce příbuzné druhy:

- Irritator chalengeri
- Suchomimus tenerensis
- Baryonyx walkeri


Spinosaurus aegyptiacus z filmu Jurský Park III, Kredit: www.spinuvjpogblog.blog.cz

Spinosaurus sesadil z trůnu velikosti dinosaurů mocného Tyrannosaura i Giganotosaura. Objeven byl roku 1915 paleontologem Stomerem v Egyptě. Za druhé světové války při bombardování Mnichova spojenci došlo k výbuchu v Mnichovském přirodovědeckém muzeu, přičemž byly zničeny i kosti Spinosaura aegyptica. Jak bylo uvedeno již výše, Spinosaurus se živil především rybami (podobně jako jeho příbuzný Baryonyx) a mršinami. Je jisté že nepohrdl ani živou potravou, jako byl kachnozubý dinosaurus Ouranosaurus. Na zádech měl velkou ploutev, která zřejmě sloužila k regulaci tělesné teploty.

2.Dokumentární pořady
- Megazvířata (2009) EN
- Planet Dinosaur (2011) EN

3. V populární kultuře:

3.1 Filmy:

- Jurský park III (2001) CZ, Joe Johnston,****
- Primeval (první epizoda třetí řady seriálu)

3.2 Hry:

- Jurassic Park: Operation Genesis (2003)
- Warpath: Jurassic Park
- Jurassic Park III: Park Builder
- Jurassic Park III: The DNA Factor
- Jurassic Park III: Island Attack
- Zoo Tycoon: dinosaur Digs

4.Kryptozoologické souvislosti:

- Čipekve - lovec ryb v Africkém Kongu

Mojeznamkyavatar

Vakovlk je neviná oběť!

28. září 2011 v 2:06 | Isla-Nublar-Crew |  Věda
Poslední známý žijící jedinec Vakovlka (Thylacinus cynocephalus) zemřel v Zoo v australském Hobartu 7. září roku 1936 (zaměstnanci zoologické zahrady ho familiárně nazývali Benjamin). Za jeho vyhynutím stojí pouze sebestřednost, arogance a krátkozrakost našeho vlastního rozpínavého druhu. Po kolonizaci Austrálie osadníky byl Vakovlk obviňován z lovu ovcí, tudíž ho farmáři považovali za škodnou nejtěžšího kalibru. Proto byli Vakovlci neůprosně loveni, a dokonce za každého zabitého Vakovlka byla na tu dobu vyplácena velice tučná odměna. Cílem tohoto zlovolného projektu mělo být přímo vyhlazení Vakovlka, jako bilogického druhu. Vakovlk byl však nyní zproštěn obvinění - 75 let po svém oficiálním vyhynutí. Nové věděcké studie odhalují, že čelisti tohoto dravého vačnatce nebyly dostatečně silné, aby vůbec dokázaly usmrtit ovci.


Rodinka Vakovlků, Kredit: www.cryptoworld.co.uk

Vědci odhalili, že strava Vakovlka mohla přispět k jeho vyhynutí. "K přežití by potřebovali ulovit spoustu drobných zvířat", prohlásila vedoucí projektu Marie Attard. "Takže byť jen minimální zásah do ekosystému - právě takový, jaký zavinili evropští osadníci, by mohl snížit jejich šance na přežití".


Domorodá jeskynní malba, Kredit: www.cryptoworld.co.uk

K údajným pozorováním Vakovlků doposud dochází v Tasmánii a v Austrálii. Tato svědectví však nemohou být bez fyzických důkazů brána vážně. V současné době probíhají i pokusy o vzkříšení tohoto vyhynulého druhu pomocí fascinující vědy genetiky. Životaschopný jedinec Vakovlka by mohl být podle mých odhadů čistě teoreticky naklonován v průběhu deseti let. Jako náhradní matky by se na projektu měly podílet samice ďábla tasmánského, kteří jsou nejbližšími příbuznými Vakovlka.

Isla-Nublar-Crew

The Dinosaur Project

27. září 2011 v 16:32 | Isla-Nublar-Crew |  Filmy

The Dinosaur Project, Kredit: www.forum.animalattack.info

Nový horrorově laděný thriller bude vyprávět příběh skupinky lidí, která se vydá do neprostupných pralesů afrického Konga. Hlavními postavami jsou syn s otcem, kteří jsou následovaní filmovým štábem dokumentaristů. V určitém bodě příběhu dojde ke ztracení celé expedice, a jediné, co po nich bude nalezeno je kamera, v jejíž záběrech se objeví tvorové, kteří by tuto planetu neměli obývat již 65 milionů let. Ano, jedná se o dinosaury. Premiéra je zatím stanovena na rok 2012. Povšimněte si, že prostředí na předchozím plakátu je upraveno tak, aby připomínalo hlavu dravého dinosaura hledícího vlevo. Za režií stojí režisér Sid Bennett, který natáčel i dvě epizody "pseudo-dokumentárního" seriálu Prehistorický Park (2006). Film bude natočen ve stylu snímků "The Blair Witch Project" (1998), "Paranormal Activity" (2007), "Cloverfield" (2008), "The Zombie Dairies" (2006) a "The Troll Hunter" (2010).


Záběr neidentifikovaného Theropoda, Kredit: www.roberthood.net


Záběr neidentifikovaného Theropoda (II.), Kredit: www.roberthood.net


Záběr neidentifikovaného Theropoda (III.) - kamera na zemi, Kredit: www.roberthood.net

Isla-Nublar-Crew

Paleontologie v Indianě

26. září 2011 v 3:38 | Cryptidsaurian |  Věda
Jsem Cryptidsaurian, a dnes budu psát o fosíliích z mého domovského státu v Americe, jímž je Indiana. Indiana má bohatou historii, která se táhne až do paleozoické éry, která se skládala z několika období, jako ordovik, mississipian, pennsylvanian a silur. V Indianě se nachází naleziště z veškerých výše uvedených období. Z ordoviku pochází plži, mlži, brachiopodi a krinoidi, s několika dalšími vzácnějšími variacemi živočichů. Geologický průzkum v Indianě poskytl data pro následující mapu, na níž jsou znázorněna nejrůznější naleziště.


Geologie Indiany, Kredit: Cryptidsaurian

Žiji v oblasti, která je znázorněna temnými a světlejšími odstíny modré, zde se nachází horniny s devonu (střední devon), v této době docházelo k vývoji prvních tetrapodů. Zdejší naleziště nejsou rozsáhlá, ale na všech z nich se nacházejí pouze vodní živočichové. A znovu - drtivá většina fosílií jsou živočichové mušlovitého typu, dále krinoidi, blastoidi a vzácnější žraločí zuby. Trilobiti zde víceméně skutečně nejsou běžní, ale i tak tu vzácně dochází k jejich nálezům. V této oblasti se také nachází i formace Rockfordské vápence - je to místo, které je naprosto nejbohatší na nálezy hlavonožců na celém světě. Nachází se zde amoniti, jako ten na spodní fotografii, jenž pochází z mé osobní sbírky.


Ukázka Fosílie, Kredit: Cryptidsaurian

Krinoid, Kredit: Cryptidsaurian


Anularia galoides, Kredit: Cryptidsaurian

Dále na východ od mého bydliště se nacházejí starší horniny, které sahají až do období Ordoviku. Osobně se domnívám, že tyto lokality jsou celkem nevýrazné, neboť většina nálezů jsou naprosto tuctoví brachiopodi, bryozoani a krionidi, navíc zde u nich neexistují žádné výrazné variace. Většina živočichů z tohoto naleziště navíc může být nalezena na mnoha dalších lokalitách po celém mém domovském státě. Sám jsem ale ostatní naleziště doposud nenavštívil. Na mnohých z nich by také bylo velice pravděpodobně možné narazit na trilobity.


Trilobit, Kredit: www.wissenschaft-online.de

Ale v silurských vrstvách je možné nalézt velice podobné tvory, jako v ordoviku. Až na jednu nezvyklost - Eurypteridé. V Indianě jich bylo doposud nalezeno pouze šest. Osobně jsem se setkal s mužem, který potkal toho šestého (jsme členy identické geologické skupiny). On mi řekl, že Eurypterid pocházel ze silurských vrstev. Velice příjemné překvapení, ačkoliv všal vskutku raritní. Rozptýlená naleziště na severu víceméně neobsahují žádné významné nálezy. Na mysl přicházejí pouze hroty šípů paleoindiánů a příležitostné nálezy vzácných pozůstatků mamutů.

Toto zakončuje geologický úvod do oblasti Indiany.

Přeji hezký den.

Cryptidsaurian

Naleziště Las Hoyas ve Španělsku

25. září 2011 v 15:13 | Mojeznamkyavatar |  Věda

Snímek z Las Hoyas, Kredit: www.palaeo.gly.bris.ac.uk

Naleziště Las Hoyas v Ibérském pohoří ve Španělské provincii Cuenca představuje dávné jezerní usazeniny, které poskytly kromě jedněch z nejlépe zachovaných fosilií ptáků a vzácných dinosaurů také zkamenělé rostliny, či ryby. Lokalita byla objevena na konci 80. let 20. století a první publikace, která popisuje zdejší pravěkou faunu a floru vznikla v roce 1988. Zkameněliny pocházejí ze sedimentů, které vznikaly ve dvou různých prostředích - v jezeře a ústí řeky, vtékající do jezera.V detritických říčních usazeninách se nacházejí méně kompletní pozůstatky, ale i přesto přispívají k vytvoření obrazu o původní fauně a floře na tomto území.


Pelecanimimus - "napodobitel pelikána", Kredit: www.artoflegendindia.com

Paleontologové zde nacházejí fosilie pravěkých ptáků rodů Concornis, Iberomesornis a Eoalulavis, na kterých byly nalezeny otisky ptačího peří a obrysy měkkých tkání. Dinosaury zde zastupuje dinosaurus podobný galimimovi - Pelecanimimus u kterého se zachovaly otisky kůže, kožních vláken i keratinového pouzdra kryjícícho pařáty. Lebka je velmi primitivní, jelikož má velký počet zubů (celkem asi až 220!). Tato skutečnost vedla paleontology k teorii, že Pelecanimimové své zuby neztráceli, ale naopak jim postupně na okraji zobáku přirůstalo mnoho nových, malých zubů. Las Hoyas, stejně jako čínský Liaoning, je jedním z nejvýznamnějších nalezišť zkamenělin na světě pro pochopení evolučního přechodu od dinosaurů k ptákům. Od současných výzkumů na nalezišti pod vedením paleontologa Josého Sanze se očekává, že odhalí nové dobře zachované dinosauří pozůstatky a další mimořádné fosilie ptáků.

Mojeznamkyavatar

Mojeznamkyavatar - nový spoluautor

25. září 2011 v 14:35 | Mojeznamkyavatar |  Spoluautoři
Ahoj,určitě mne znáte-jsem zakladatel blogů mojeznamky a mojeznamkyavatar.Jsem poctěn že si mne autor blogu Paleo-DNA vybral za svého spoluatora,budu se snažit psát zde články s tématikou paleontologických nálezišť ve světě (Las Hoyas,Liaoning apod.),historické perličky a také bych rád napsal něco málo o záhadách hradů a zámků.Doufám že se mé články budou líbit a budete je kladně hodnotit.

Mojeznamkyavatar

Jurassic Park: Dangerous Games - Aktuální informace

24. září 2011 v 21:55 | Isla-Nublar-Crew |  Jurský Park

Obálka čtvrtého dílu komiksu, Kredit: www.idwpublishing.com

Společností IDW byly konečně zveřejněny nové informace, akteré detailněji popisuji příběh nové komiksové série "Jurassic Park: Dangerous Games". Celý příběh se bude točit okolo tajného agenta jménem Espinoza, které se snaží infiltrovat do vnitra drogového kartelu, jenž se usídlil na ostrově Isla Nublar. Agent Espinoza v průběhu 24 hodin unikl nespočetným nezpečenstvím. Ve čtvrtém díle série chystá pomstu situovanou proti šéfovi gangu, jímž je osoba jménem Espinoza. To neznamená nic jiného, než pokusit se vniknout do hlavní základny gangu, ta se má nacházet v hotelu Jurského Parku. Tato budova se ve filmech nikdy neobjevila. Svou roli však sehrála v knižní předloze Michaela Crichtona, kde přeživším posloužila jako místo posledního odporu, kde se ukryli před Velociraptory. Tato budova byla d jisté míry ve filmu nahrazena podzemním bezpečnostním bunkrem. V tomto dílu by se také mělo objevit splašené stádo rozlícených Triceratopsů, které můžete vidět na obálce. Ti zde probíhají zdemolovanou sekcí plotu perimetru safari oblasti. Ta rovněž zobrazuje velké hejno Pteranodonů.

Isla-Nublar-Crew

Alfaraptor - nový spoluautor

24. září 2011 v 20:36 | Alfaraptor

Alfaraptor, Kredit: Alfaraptor

Ahoj, já jsem Alfaraptor. Mnozí z Vás mě jistě znají jako zakladatele blogu Trespasser, jediného českého webu zabývajícího se touto revoluční PC hrou z roku 1998. V první řadě bych chtěl poděkovat zakladateli blogu Isla-Nublar-Crew a říct, že je pro mě velkou poctou stát se vedle Cryptidsauriana dalším ze spoluautorů blogu. Mé články se budou zabývat záznamy kryptidů z minulých dob, kronik, pověstí nebo lidového folklóru, ale také filmy nebo paleontologií, zkrátka články, které by na mém blogu nenašly patřičné uplatnění a budou se hodit spíše sem. Věřím, že si ve zde uveřejněných článcích každý najde to, co ho bude opravdu zajímat. Velice si cením této velkorysé nabídky a těším se na spolupráci s ostatními spoluautory blogu.

Alfaraptor

Nové pokračování Primevalu za rohem

20. září 2011 v 15:21 | Isla-Nublar-Crew |  Různé

Tyrannosaurus rex v Primevalu, Kredit: www.primeval.wikia.com

Britský seriál Primeval je u nás znám spíše pod velice volně přeloženým a spíše nepadnoucím názvem "Pravěk Útočí". To poznamenávám z toho důvodu, že v seriálu se neobjevují jenom druhy prehistorických živočichů, ale i několik tvorů z budoucnosti. Přejděme však rovnou k věci. 15. září 2011 bylo potvrzeno natáčení nové série, která ponese jméno "Primeval: New World". Bude se jednat o spin-off, což znamená, že s britským Primevalem bude mít společné naprosté minimum. Neočekávejte tedy zasazení ve Velké Británii, ani staré a vámi pravděpodobně oblíbené postavy z dřívějších řad - tedy žádný Connor, Lester, ani Abby. O natáčení se bude starat kanadský kanál Space, seriál bude vznikat v koprodukci mezi společnostmi Omni Film Productions, Impossible Pictures a Bell Media. Za scénářem seriálu bude patrně stát Judith a Garfield Reeves Stevensovi. Produkce kanadského spin-offu seriálu začne ve Vancouveru (Britská Kolumbie) v zimě roku 2011. Premiéra je prozatím naplánována na podzim následujícího roku. První řada se bude skládat z celkem třinácti epizod. Nová série bude údajně působit "více staře, temněji a děsivěji" a postavy budou "mladší a více sexy". "Bude to velkolepější, lepší a děsivější přepracování původního seriálu, spíše než jeho pouhé pokračování", prohlásil Jonathan Drake z Impossible Pictures.

Isla-Nublar-Crew

Jurassic Park: The Game - Nový akční sestřih

18. září 2011 v 12:28 | Isla-Nublar-Crew |  Hry
Nedávno jste mohli na tomto blogu vidět první sestřih z akčních sekvencí ze hry Jurassic Park: The Game. Nyní bylo lidmi ze společnosti TellTale Games zveřejněno druhé video. Video poodhaluje několik nových faktů. Noční predátor Troodon bude alespoň částečně opeřený. Doktorka Sorkinová bude mnohem starší, než se zprvu zdálo. Dříve jsem její věk odhadoval na 30-40 let, nové video však napovídá, že může být až dvakrát starší, osobně ji nyní odhaduji na alespoň 60 let. Bude také patrně možné hrát nejen za veterináře Hardinga a Nimu, ale i za vousatého žoldáckého kolegu Billyho Yodera, který je ve videu zachycen při potyčce s Velociraptorem. Podobná scéna se měla objevit v Jurském Parku III (2001), kde se měl Udesky při napadení Velociraptorem bránit klackem. V této herní scéně však hráč bude mít k dispozici nůž.


2. akční sestřih, kredit: tope1983
Isla-Nublar-Crew

Geneticky modifikovaná kočka bojuje proti AIDS

16. září 2011 v 9:47 | Isla-Nublar-Crew |  Věda

Geneticky upravené zářící kotě, Kredit: www.techie-buzz.com

Kočky, stejně jako my lidé, mohou být infokovány virem AIDS, protože proti němu nejsou imunní. Genetici z Mayo Clinic v arizonském Scottsdale ve Spojených Státech zkombinovali genetické informace tří zcela odlišných živočišných druhů. Kočka sice vypadá, jako kdyby unikla z jakéhosi obskurního sci-fi filmu, ale její fluorescence má svůj účel. Jedná se o ukazatel, který vědcům říká, že modifikace kočičí DNA byly zcela úspěšné. "Udělali jsme to proto, abychom jednoduše označili buňky, a později je mohli zkoumat pod mikroskopem a při nasvícení UV světlem". Vědci z Mayo Clinic chtěli replikovat protein, který makaky chrání před infikování AIDSem. Tento gen se do značné míry podobá tomu, díky němuž florescentní medůzy zelenkavě září pod ultrafialovým světlem. Kočičí DNA byla modifikována jak geny medůzy, tak geny makaka. Při ozáření UV světlem kočky zeleně zářily, což potvzuje, že se v jejich tkáni vytváří protein bojující proti HIV. Vědci se domnívají, že tento objev znatelně urychlí výzkum vakcín proti HIV. Virus AIDS si vyžádal již více než 30 milionů lidských životů.

Isla-Nublar-Crew

Jurassic Park: The Game - Ukázka ze hry

16. září 2011 v 1:36 | Isla-Nublar-Crew |  Hry
Videa z této části z nové hry s názvem "Jurassic Park: The Game" jste sice mohli vidět již dříve, ta však dosahovala velice pokleslých hodnot, jelikož byla pořízena pomocí kamery. Na internetu se však objevilo nové video v rozlišení HD, v kterém si můžete vychutnat veškeré detaily. Povšimněte si vynikajícího mírně potemnělého "Williamsovského" hudebního motivu, který skvěle dokresluje filmovou atmosféru.


Jurassic Park: The Game - Ukázka ze hry, Kredit: ltpaterson588

Isla-Nublar-Crew

Vývoj peří u dinosaurů zdokumentován v jantaru

16. září 2011 v 0:17 | Isla-Nublar-Crew |  Věda

Grass Lake, Kredit: Isla-Nublar-Crew

Opeřené dinosaury známe ze spousty fosilního materiálu. Ryan McKellar však stopy po opeřených dinosaurech hledal ještě někde jinde. Ty našel v jantaru, což je zkamenělá pryskyřice prehistorických stromů. Některé vzorky totiž obsahují desítky miliony let staré peří, které vypadlo dinosaurům a bylo perfektně zachováno uvnitř jantaru. McKellan za spolupráce s Phillipem Curriem studoval 11 kousků jantaru, které byly před mnoha lety nalazeny v Kanadě, konkrétně u jezera Grassy. "Byly to vzácné nálezy, které jsme našli při hledání jantaru se zachovalým hmyzem. Okolo půl tuctu jich na prozkoumání čekalo v mé polici, když Ryan během své práce nalezl další."


Dinosauří peří v jantaru, Kredit: blogs.discovermagazine.com

Tyto 70 milionů let staré ojedinělé nálezy pochází z období pozdní křídy, a jsou mnohem rozmanitější, než ostatní doposud nalezené peří ze stejného geologického období. Je zcela nemožné přesně označit živočicha, jemuž peří náleželo, ale McKellar podle jednoduchosti peří usuzuje, že se jedná o peří dinosaurů, nikoliv vyhynulých ptáků. Fosílie dinosaurů jsou také v Albertě podstatně mnohem častější, než zkameněliny ptáků.

Společně vzorky dinosauřího peří z jantaru prozrazují postupný evoluční vývoj peří u dinosaurů a rozdělují ho do čtyř fází - od vláknovitých pírek až po letuschopná pera. "Odpovídá to vše struktuře, která již byla známá z fosílií opeřených dinosaurů, celkový stupeň zachování je ale díky mnoha detailům a barvám mnohem dokonalejší", Prohlásil Currie.

Isla-Nublar-Crew

Povídka Cryptid

14. září 2011 v 19:29 | Alfaraptor |  Kryptozoologie
Dovoluji si Vám představit svoji povídku s názvem Cryptid, kterou jsem napsal krátce po pozorování tzv. Wallantropa, záhadného tvora obývajícího území Valašska. Zcela fiktivní příběh se odehrává v létě 2010 v obci jménem Bystřín, malé vesničce, která si poklidně žila vlastním životem. Jenže to se má zakrátko změnit. Z Bystřína se najednou začnou ztrácet psi, ale nikdo nezná skutečnou příčinu jejich zmizení. Jediný člověk, který zná celou skutečnost je vysokoškolský student Libor Vrána a jeho fenka Labradorského Retrívra jménem Andy. Veškeré lokace osoby i zvířata mají reálný základ, avšak některé údaje byly na požádání záměrně upraveny.

Wallantrop - detail hlavy, Kredit: Isla-Nublar-Crew

Obec Bystřín, 6. června 2010, pozdní večer

"Vážení diváci, vítáme vás u našeho zábavného pořadu!" Obtloustlý televizní moderátor s přihlouplým úsměvem a postupující pleší představoval hosty své show. Pan Hlavica místo toho raději přepnul na fotbal a hlasitým cvaknutím si otevřel další pivo. "Proč jsi to přepnul? Já se na to dívám!," zamručela jeho manželka sedící ve vedlejším křesle. "Vždyť stejně spíš," odpověděl jí. Zvenku se ozval zuřivý psí štěkot. Pan Hlavica se s povzdechem zvedl z křesla a šel se podívat, proč jejich jezevčík tolik vyvádí. Došel k oknu a podíval se na ulici. Štěkání rázem ustalo.Venku bylo úplné ticho. Asi jen někdo procházel kolem. Pes musel být zalezlý v boudě, protože ho nikde neviděl. Znovu se rozvalil do křesla a sledoval zápas.

7. června 2010, ráno

Slunce stoupalo nad vrcholky statných borovic, zatímco Libor nasedal do svého Wolksvagenu Golf. Cestou do obchodu na něj štěkalo nejméně šest psů. Každý den touhle dobou jezdil dolů do vesnice na nákup. Pečivo, nějaký salám, zelenina, ovoce a něco dobrého na večer k televizi. Když odcházel s plnými taškami k autu, uviděl před vchodem paní Janišovou a paní Poláškovou, které pravděpodobně spolu probíraly nejnovější klepy. "Dobrý den, pane Vrána," pozdravila ho jedna z důchodkyň. "Slyšel jste to? Tady Miluška říkala, že prý včera Hlavicům zmizel jejich Ťapka. Večer ho ještě slyšeli štěkat, ale ráno byl pryč. Jestli za to náhodou nemůže ten Šebek, co má na volno puštěného vlčáka - pamatujete si, co přece udělal s mým Beníkem, ne? Raději byste si měl hlídat svoji Andynku," upozornila ho. "Jasně, nebojte paní Polášková," odpověděl jí Libor. Odemkl kufr svého auta, kam naskládal nákup a vyrazil zpátky do místí části zvané "Hájek", kde vyrostla řada hezkých nových domků, mezi nimž byl i ten jeho.

7. června 2010, odpoledne

"Pojď Andy, půjdeme na procházku," řekl Libor a vzápětí se jako blesk přihnala jeho fenka Labradorského retrívra. Libor jí připnul vodítko k obojku, oblékl si lehkou sportovní bundu, nasadil sluneční brýle a za nadšeného štěkotu vyšel se psem na ulici. Vzali to kolem potoka, ve kterém ji Libor nechal chvíli dovádět. Potom se prošli kolem dětského hřiště a před hospodou "U tří soudků" udělali "čelem vzad" a vrátili se stejnou cestou domů. Před domem potkali pana Nepalu, který se chystal Liborovi hodit něco do schránky. "Ahoj Libore. Čau psisko," usmál se a podrbal Andy za ušima. "Dobrý večer, pane Nepala", pozdravil Libor. "Copak nám nesete?" "Ále, děláme ve čtvrtek grilovačku, tak jsem ti přinesl pozvánku," řekl pan Nepala. Pozvali jsme všechny známé z okolí. Ty i Andy jste srdečně zváni. Naše Betynka už se těší, až si spolu budou hrát. Doufáme, že oba přijdete." Na takovou nabídku se nedalo říct ne. "Určitě. Mockrát děkujeme," řekl Libor a vzal si pozvánku. "Nezapomeňte si vzít s sebou dobrou náladu!," řekl pan Nepala a odkráčel rozdat další pozvánky.

8. června 2010, ráno

Od rána hustě pršelo, ale pro paní Janišovou a paní Poláškovou to nic neznamenalo. Ty dvě spolu před obchodem mohly klevetit i kdyby trakaře padaly. Obchodem letěl drb, že i starému Šebkovi zmizel jeho vlčák Desan. Prý ho to dost vzalo a dokonce (Říkala to paní Janišová!) se psychicky zhroutil. "Ale patří mu to, hajzlovi," dodávala jedním dechem. "Kolik kur (slepic) mě zadávil a s Beníkem jsme museli na operaci. Dobře mu tak!" Libor, který to náhodou zaslechl, se jen pousmál a přemýšlel, jestli tyhle dámy mají na starosti i něco jiného. Vedle jeho Golfu právě zaparkoval stařičký Renault 5 pana Krčmáře. "Dobrej, Libore!," pozdravil ho veselý padesátník. "To máme dneska počasí, co? Snad nepoprší celý týden. Slyšel jsem od pana Nepaly, že jsi taky pozvaný na tu grilovačku." Libor přikývl. "No snad se nám udělá zítra pěkněji," pokračoval pan Krčmář. "Chtěl bych si totiž zítra vyjít do lesa na houby. Nechceš jít se mnou?" "Je mi líto, ale zítra nemůžu," odpověděl Libor, "musím si něco zařídit ve městě." Na vždy veselé tváři pana Krčmáře se objevil náznak zklamání. "No, nevadí. Tak snad se uvidíme na té grilovačce. Zatím se měj." "Nashledanou," řekl Libor a nasedl do auta.

9.června 2010, odpoledne

Libor ráno vyrazil do města, aby si tam něco zařídil (sám nevím co a to jsem autorem této povídky). Domů se vrátil kolem třetí hodiny odpoledne. V poštovní schránce na něj čekal vzkaz od pana Nepaly. Žádal Libora, aby zajel ke Třem soudkům a vyzvedl tam bečku piva na zítřejší párty. Hospodský už prý bude vědět co a jak. Ještě tam byl připsán dodatek, že si nemá dělat starosti s penězi, protože už je to zaplacené. Libor si vzkaz schoval do kapsy a vešel na zahradu. Najednou se odněkud vyřítila velká béžová chlupatá koule a málem Libora i s taškami povalila na zem, takovou radost měla jeho labradorka Andy, že se její pán konečně vrátil. "Ahoj hafo," pozdravil ji Libor, "určitě se ti stýskalo, co?" Andy kolem něj radostně poskakovala a nadšeně vrtěla ocasem. Libor uklidil nákup, nachystal jídlo pro sebe i pro psa a společně pak sledovali televizi.

9. června 2010, podvečer

Asi v pět hodin se Libor sebral, nasedl do auta a zamířil k hospodě. Normálně bylo možné vidět téměř na každé zahradě minimálně jednoho psa, který zuřivě štěkal na vše, co se pohnulo za plotem. Ale dnes viděl sotva tři psy. Zjevně se tu dělo něco zvláštního.
Zaparkoval před hospodou. Slunce pomalu zapadalo, začaly se rozsvěcovat pouliční lampy. Na některých byly vylepeny plakáty s fotkami hledaných psů a telefonními čísly jejich majitelů. Libor stiskl kliku dveří od hospody. Hned ucítil pach cigaretového kouře a vůni piva. Lokál byl jako vždy úplně plný, v nahlas puštěné televizi umístěné v rohu zrovna běžel fotbal. Jo, takhle to tady vypadalo pořád. "Co to bude?," zeptal se hospodský Libora. "Dneska nic, jsem tu autem," odpověděl mu. " Pan Nepala mě k vám poslal pro bečku piva."
"Á, tak to jste vy. Ano, vím o tom," usmál se hospodský. "Před chvílí mi volal, že se stavíte. Tak pojďte za mnou dozadu, pomůžu vám s tím do kufru," řekl, zatímco hledal klíče od skladu.

Libor zaklapl víko od kufru a poděkoval hospodskému, který se vydal zpátky obsluhovat své zákazníky. Už se chystal usednout za volant, když vtom si všiml, že k němu z hospody přibíhá pan Krčmář. Vypadl, jako kdyby ho něco trápilo. "Mám štěstí, že jsem tě tu zastihl," řekl celý zadýchaný. "Co se stalo?," chtěl vědět Libor. Viděl jsem něco strašného, řekl roztřeseným hlasem pan Krčmář. "Byl jsem dnes ráno na houbách. Moc jsem toho nenašel, tak jsem šel až k Čertovým kamenům. Bylo už skoro poledne, tak jsem se rozhodl udělat si přestávku a dát si svačinu. Došel jsem k nebližšímu z kamenů, sedl jsem a vytáhl chleba, ale pak jsem si všiml něčeho lesklého v jedné puklině. Když jsem to vytáhl, zjistil jsem, že je to psí známka. Napadlo mě, jestli tu ten pes někde není. Díval jsem se všude, až jsem nakonec ucítil odporný zápach vycházející z jedné dutiny mezi kameny. Kolem poletovalo ohromné množství much. Uvnitř byla hromada kostí a dva napůl sežraní psi. Poznal jsem mezi nimi Šebkova ztraceného Desana. Ty kosti určitě musely patřit ostatním zmizelým psům." Libor, ohromený tou zprávou jen nechápavě kroutil hlavou. "A co bylo dál?," zeptal se. "Utíkal jsem z toho strašného místa přímo k tobě, ale ty jsi nebyl doma," řekl pan Krčmář. "Jenže proč zrovna ke mně?," ptal se Libor. "Protože ti můžu věřit. Jsi jediný, komu jsem to zatím řekl. A taky dobře znáš se starostkou."
No jo, ale bez důkazů za ní nemůžu," vysvětloval Libor. "Zkusím se nejdřív poradit s přítelem, který studuje rysy a medvědy. Ten by mi mohl říct, jaká zvířata se takhle chovají a potom bychom mohli zajít za starostkou."
"Tak dobře", řekl nakonec pan Krčmář, který se tvářil dost rozpačitě. "Ale buďte opatrní," dodal vzápětí, "jestli to zvíře žere psy, tak je docela možné, že zaútočí i na člověka."
"To se uvidí," usmál se Libor. "Nashledanou," rozloučil se a odjel domů.

9. června 2010, večer

Hned, jak přišel domů, zavolal Libor svému příteli Michalovi, který jako terénní biolog studoval život šelem na území České a Slovenské republiky. "Berger," ozval se šeptem tichý hlas. "Ahoj, Michale, tady Libor Vrána. Co se děje? Strašně špatně tě slyším."
"Pšt, mluv víc potichu, ať je nevyplašíš. Mám tady několik lišek, které právě obírají mršinu," šeptal Michal. "Něco takového jsem ještě neviděl," sděloval s nadšením. "Aha", řekl Libor, "Potřeboval bych od tebe pomoc. Něco nám ve vesnici zabíjí psy a jejich kosti schovává do prohlubní v kamenech. Nevíš, které zvíře se takhle chová?"
"No…," zamyslel se Michal, "teď z hlavy ti to asi neřeknu, ale docela dost by mi pomohlo, kdybys mi to místo ukázal. Naštěstí jsem teď jen pár kilometrů od Bystřína, takže bych zítra za tebou mohl přijet. Co třeba v 10:00 u studánky?"
"Bezva, to by šlo," přikývl Libor. "Budu se těšit. Tak dobrou noc a dej bacha, ať tě tam nesežere nějaký medvěd!"
"Jasně, neboj," řekl Michal. "A dobrou noc i tobě," popřál Liborovi a ukončil hovor.

10. června 2010, dopoledne

Michalovo zablácené terénní auto Libor viděl už z pěkné dálky, také bylo jediné, které v tuto dobu na parkovišti před studánkou stálo. "Tak vidím, že tě ještě nic nesežralo," usmál se Libor na svého kamaráda. "Jak vidíš, tak ne," odpověděl Michal. "Jak se má Andy?"
"Naštěstí dobře, ale radši ji teď zamykám doma, když jdu pryč," řekl Libor. "Nechci o ni přijít."
"Chápu," přikývl Libor. "Tak mi teda ukaž, kde se to stalo."

Došli k trojici obřích balvanů, které tady zůstaly v důsledku činnosti ledovců v poslední doby ledové. Najít prohlubeň plnou psích kostí jim ani nedalo moc práce. Hnilobný zápach a hukot hejna much byl patrný už na delší vzdálenost. Štěstí, že tu moc lidí nechodí. "Tak se podíváme, kdopak nám to tady svačil," řekl Michal a natáhl si na ruce pár chirurgických rukavic a sáhl mezi kosti. "Po chvíli jednu z nich, částečně obalenou mouchami a jejich larvami vytáhl na světlo, aby si ji mohl lépe prohlédnout. "Kost vypadá, jako kdyby ji někdo rozštípl ostrým předmětem, aby se dostal k morku," oznámil Michal. "No a?," zeptal se Libor. "Hodně dravců rozbíjí kosti, aby se dostalo k morku."
"Jenže ne takovýmto způsobem," řekl Michal. Neznám zvíře, které by se takto chovalo, nebo si schovávalo zbytky kořisti na podobná místa. Jo, kdyby to žralo kočky, tak bych řekl, že je to Alf (mimozemský hrdina amerického seriálu z konce 80 let - pozn. autora)." Při této poznámce se oba rozesmáli. "Mám ale i několik vážných hypotéz, co mohlo ty psy zabít. Buď tu máte pytláka, nebo šíleného souseda anebo, ale to je málo pravděpodobné, je to nějaký dosud neznámý tvor. "Na co by pytlákovi byli mrtví psi?," podivil se Libor. "Mohl je tu nechat například jako návnadu pro lišky," vysvětloval Michal. "Kolik lidí o tomhle ví?," zeptal se. Jen já a pan Krčmář, který to objevil," řekl Libor. "A už jste to oznámili starostce?," ptal se dál Michal. "Ještě ne, čekal jsem, že mi řekneš, co to může být," odpověděl Libor. "No, s největší pravděpodobností to bude ten pytlák, takže bychom za ní měli zajít co nejdřív. Nechceš přece, aby i další psy ve vesnici potkal podobný osud," prohlásil Michal a vykročil směr parkoviště.

Zastavili před obecním úřadem a vešli prosklenými dveřmi do moderně vypadající budovy. Na informační tabuli u recepce si našli starostčinu kancelář nacházející se ve druhém patře.
"Je mi líto, ale paní starostka včera odjela na služební cestu do zahraničí," řekla jim sekretářka, "a vrátí se až příští týden. Mohu pro vás ještě něco udělat?"
"Ne, děkujeme," řekl Libor. "Zajdu za ní až se vrátí. Nashledanou."
"Přejí pěkný den," usmála se na ně sekretářka a vrátila se ke svým papírům. "To máme smůlu," řekl Michal, jakmile vyšli ven, "ale co můžeme dělat?"
"Nezbývá než čekat," odpověděl smutně Libor. "Dnes večer pořádá můj soused pan Nepala grilovací párty. Nechceš přijít?," navrhl svému příteli. "Určitě se nebude zlobit, když přivedu jednoho hosta navíc."
"Promiň, ale dneska vážně nemůžu," omlouval se Michal. "Mám už něco domluveného. Možná jindy." Podíval se na hodinky. "A taky už budu muset vyrazit. Nechceš ještě hodit domů?"
"Ne, to je dobré. To dojdu pěšky," zavrtěl hlavou Libor. "Fajn," řekl Michal. "Tak se tu měj a pozdravuj Andy." "Jo, jo, zatím," loučil se Libor. "A bacha na medvědy!"
"Hele, nezačínej s tím zase!," byla Michalova poslední věta než nastoupil do auta, ale vzal to s úsměvem. Dvakrát zatroubil na rozloučenou a byl ten tam.

10. června 2010, podvečer

Slunce zapadlo a les zahalila temnota. Ptáci ve větvích utichli. Přišel Jeho čas. Čas, kdy měl celé okolí jen pro sebe. Čas lovu. Pomalu kráčel porostem, ani se nesnažil maskovat. Znal to tady moc dobře a věděl, že mu nehrozí žádné nebezpečí. Ve spadaném jehličí objevil malou hromádku zvířecích výkalů. Sehnul se k ní a několikrát nabral vzduch do nozder. Pomocí velmi citlivého čichu poznal, že se jedná o psí trus. Odhadl jeho stáří nanejvýš na několik hodin, což znamenalo, že pachová stopa toho zvířete stále čerstvá. Při představě další lehce získané kořisti slastně zamručel a rozběhl se po psí stopě.

Na zahradě u Nepalů bylo velice rušno. Hosté si mohli vybírat z mnoha druhů grilovaného masa upraveného na ještě větší počet způsobů. Kromě toho se tu na rožni peklo sele a několik lidí opékalo buřty na dlouhých vidlicích. Nechybělo ani dobré pití a spousta všelijakých pochutin. Mezi tím vším povykem bylo vidět malou Nikolu a hned v závěsu za ní Nepalovic yorkshírku Betynku. Ty dvě byly nerozlučná dvojka, Nikola si ji často půjčovala a spolu s maminkou ji chodívaly venčit. Ze všeho nejraději si Nikola s Betynkou hrály na honěnou. A ne jinak tomu bylo i dnes. Hosté z nich viděli jen dvojici rozmazaných šmouh proplétající se jim mezi nohama. Nikola se za běhu podívala na svoji kamarádku a z nepozornosti vrazila do své maminky bavící se s několika sousedkami o nových telenovelách nebo o něčem podobném. "Niki, kolikrát jsem ti už říkala, že tu nesmíš takhle běhat! Běžte s Bety tamhle dozadu a hrajte si třeba s míčkem," řekla paní Nohavicová dceři. "Dobře, mami. Pojď, Betynko, půjdeme jinam," řekla Nikola malému ňafajícímu chomáčku chlupů a obě zmizely v zadní části zahrady.

Byl už blízko, cítil to. Stopa ho dovedla až na kraj lesa. Skrz keře pronikalo množství světla hluku, což bylo na tuto dobu dost neobvyklé. Přes plot se mu naskytl na velké shromáždění "Vyděděnců". Někteří z nich byli otočeni obličeji k sobě a vydávali různorodou škálu zvuků, jimž sice nerozuměl, ale pochopil, že mezi sebou komunikují. Jiní pomocí jakýchsi lesklých drápů porcovali maso a ostatní je napichovali na dlouhé dvouprsté pařáty, které pak ve svých prackách drželi nad ohněm. Všichni byli zaneprázdněni jídlem, žádný z nich si ho nevšiml. Psa neviděl, neznamenalo to však, že tady není. A pak najednou ze vzdálenějšího tmavšího koutu zahrady uslyšel zvuk znějící mu jako rajská hudba. Psí štěkot. Přestal sledovat Vyděděnce vydal se po sluchu houštím za svou kořistí. Když odhrnul husté větve plné listí, spatřil svůj cíl, jak se zjevným zaujetím hryže kus větve a vůbec si nevšímá okolí. Ideální podmínky pro útok. Už, už se chystal zaútočit, když tu se náhle ozvalo: "Bety, přines klacíček, honem!" Nepočítal s tím, že tady bude nějaký Vyděděnec, natož malá holka. Neměl důvod jí ubližovat nebo dokonce zabíjet, šlo mu pouze o toho psa. Normálně by se takové situaci vyhnul a šel by zkusit štěstí jinam, ale psů bylo v oblasti už jen velmi málo a on několik dní nejedl. Nikoho naštěstí kromě těch dvou poblíž neviděl, takže se nakonec rozhodl podstoupit riziko. Vše proběhlo nepředstavitelně rychle. V mžiku přelezl plot, popadl nic netušícího psa, přeskočil plot zpátky a zmizel v lese. Při tom, jak kličkoval mezi stromy, uslyšel pištění té malé Vyděděnky, která až doposud stála na zahradě jako solný sloup a vytřeštěnýma očima celou tu hrůzu sledovala.

Pláč okamžitě vyburcoval několik hostů a samozřejmě paní Nohavicovou, která byla u Nikoly jako první a hned ji konejšila. "Copak se stalo, zlatíčko?," ptala se jí. "Be…, Betynka, Betynka," vzlykala Nikola. "Co? Co se stalo s Betynkou? Kde ji máš?," nechápala paní Nohavicová. "Byl tam takový…," hledala správný výraz, "bubák a byl ošklivý a odnesl Betynku do lesa," špitala mezi vzlyky její dcera. "A měl obrovské oči," dodala. Mezi hosty to neklidně zašumělo. Pár lidí se dokonce pustilo do prohledávání zahrady, volajíce Betyno jméno. "Určitě se nám zase nějak protáhla pod plotem a utekla," řekla paní Nepalová a zpražila manžela všeříkajícím pohledem. "Ne!," vykřikla Nikola, "Viděla jsem, jak ji odnesl bubák!"
"Jistě zlatíčko, to se ti jenom něco zdálo. Pojď, půjdeme domů," řekla její maminka a vzala dítě za ruku. V brance se potkali s Liborem a Andy, kteří zrovna dorazili. "Copak se stalo, Niki?," ptal se Libor plačící holčičky. "Před chvílí se ztratila Betynka a Nikola je z toho velmi smutná," vysvětlovala paní Nohavicová. Na zahradě, mezi několika vzrostlými okrasnými keři našel Libor svého souseda, jak u jednoho klečí a probírá se jeho větvemi. "Dobrý večer," pozdravil Libor a pan Nepala s sebou polekaně trhl. "Ježišmarjá, Libore, tohle už mi víckrát nedělej, takhle se ke mně přikrást!"
"Omlouvám se," řekl Libor. "Slyšel jsem, co se stalo s Betynkou," dodal. "Ano, je to mrzuté," přikývl pan Nepala. "Měl jsem ten plot spravit už dávno, jak říkala manželka. Jinak by se to nestalo."
"Nesmíte si to dávat za vinu," utěšoval ho Libor, "ona se určitě vrátí, jakmile dostane hlad."
"Asi máš pravdu," uznal nakonec soused. "Představ si, že nám Nikola tvrdila, že prý Betynku odnesl nějaký bubák s velkýma očma. Pche! Takový nesmysl!," zasmál se. "Mohla to být sova, ale ty tu prý neviděli od konce druhé světové války," přemýšlel nahlas Libor. Nechtěl mluvit o tom hrůzném nálezu, který nakonec způsobil jen paniku. "Však ono se uvidí," ukončil debatu soused. "Tak co, Libore, dáš si buřta nebo radši kousek vepřového?," zeptal se a podal mu na uvítanou láhev vychlazeného piva.

Na zpeřených listech nízkých kapradin ulpívaly kapky krve, jak běžel ke svému skalnímu doupěti, kde si chtěl svoji kořist náležitě vychutnat způsobem pro něj tak typickým. Ale několikadenní hlad byl mnohem silnější, než nějaký pud sebezáchovy. Zastavil se u nejbližšího stromu, sedl si a začal hodovat. Pomocí svých hrozivých drápů štípal kosti jako párátka, dychtivě vysával jejich morek. Avšak pocit hladu v něm stále přetrvával. Ze směru, odkud sem doběhl, sem dolehlo psí štěkání. Další pes? Tady? Okamžitě vyběhl tím směrem. Štěkot se ozýval z té samé zahrady, tentokrát patřil mnohem většímu psu. Bohužel ho viděl v neustálé blízkosti Vyděděnců, takže jakýkoliv útok by skončil nezdarem. Rozhodl se tedy ukrýt v křoví a počkat, až se on i jeho vyděděnecký páníček půjdou domů. Jiná cesta, než lesem tudy totiž nevedla.

Večírek pomalu končil a většina hostů odešla. Libor ještě naposledy s panem Nepalou prohledal zahradu. Když nic nenašli, rozloučil se a poděkoval za pozvání. Zavolal si Andy, připnul jí k obojku vodítko a chystali se odejít. "Kdybyste náhodou Betynku našli, tak mi dejte vědět," ozval se za nimi pan Nepala. "Nebojte, určitě se ozvu, jestli na ni narazíme," houkl přes rameno Libor. Přes skřípot kovových pantů branky nepostřehl jemné zamručení z blízkého keře.

Větve smrků a borovic propouštěly jen velice malé množství měsíčního svitu na kamenitou lesní cestu, po níž Libor s Andy kráčeli k domovu. Byla už téměř půlnoc a oba se těšili po tak náročném dni na zasloužený odpočinek. Andy, jdoucí poklidně vedle svého pána dlouze zívla. "Vidím to stejně," usmál se na ni Libor. "Taky se mi chce spát." Labradorka náhle ožila. Ze všech sil táhla Libora mimo cestu, někam mezi stromy, div, že se neuškrtila obojkem. Libor se divil, kde se v ní najednou vzala taková síla. A pak se mu najednou z ničeho nic vodítko vysmeklo z ruky a pes tryskem zmizel v houští. "Andy, vrať se! K noze!," křičel rozčíleně Libor, když běžel za ní.

Celé to sledoval z rozložité koruny statné borovice. Tohle přesně potřeboval. Štěstí, že svoji předešlou kořist sežral tady. Když si vše správně načasuje, stačí popadnout psa a zmizet dřív, než si toho ten Vyděděnec všimne.

Andy se zastavila pod mohutnou borovicí, kde hrabala tak dlouho, dokud nenarazila na hromádku kostí a chomáčů chlupů, které jí voněly velice povědomě. Ničím nerušena se pustila do dalšího hrabání.

Přesunul se přímo nad kořist, přichystaný ke skoku. Schválně přemístil své těžiště až ke konci větve, kvůli lepšímu odrazu. Chytil se nejbližšího rozvětveného konce a vyskočil. Prásk! Pružná větev se vrátila a praštila ho, čímž skok změnila v nekontrolovatelný pád.

Libor, celý udýchaný, doběhl k Andy. Přesně v ten samý okamžik cosi s nepříjemným chrčením dopadlo do křoví pod stromem. Andy přestala hrabat a podrážděně tím směrem zavrčela. Libor prošel kolem psa a překročil něco, co jak s hrůzou zjistil, byla Betynka. Nebo alespoň, to co z ní zbylo. "Haló? Je tam někdo?," zavolal k houští. Žádná odpověď. Už se chystal s Andy odejít, když vtom se z keřů ozvalo nevrlé zaskřehotání. Otočil hlavu a v ten okamžik by se v něm krve nedořezal. Hleděl do očí bytosti, kterou by si nedokázal představit ani v těch nejdivočejších snech. Pomalu se blížila porostem, pohledem holé, lebce podobné hlavy s děsivě vypoulenýma očima bez zorniček střídavě těkala z Libora na Andy. Stála na dvou vyzáblých končetinách, další dvě vypadaly skoro jako lidské ruce, nebýt dlouhých zahnutých drápů. Z drobné pootevřené tlamy plné ostrých jehličkovitých zubů kapaly provazce zpěněných slin. Teď už bylo Liborovi jasné, kdo zabil všechny ty psy. Z tvorova chrčivého teplého dechu se mu zvedal žaludek. Kňučící Andy zalezla za Libora. Zdálo se, že ta potvora neměla o Libora vůbec zájem. Šla po jeho psovi. Libor s Andy pomalu couvali k lesní cestě s nadějí, že je ta potvora nechá odejít. Ta se místo toho proti nim rozběhla a ve výskoku srazila pařátem Libora na zem. Andy na nic nečekala a utíkala pryč, co jí nohy stačily. Pronásledovatel jí byl v patách. V jeho pohybu však bylo něco těžkopádného, jako by mu způsoboval bolest. I přes tyto okolnosti se pohyboval překvapivě rychle. Otřesený Libor ze sebe otřepal zbytky jehličí a větviček. Okamžitě vyběhl za zvuky začínajícího zápasu.

Vydšená labradorka musela zastavit. Dostala se do slepé uličky. Z jedné strany strmá skalní stěna, z druhé potok rozvodněný nedávným deštěm. Neměla kam jít a chrčivý sípot byl slyšet čím dál blíž. Ozval se podivný blekotavý zvuk zdánlivě připomínající smích a na mýtinu dorazila ta nepřirozeně světlá humanoidní bytost. Pomalu k ní napřahovala hrozivé drápy. Andy prudce vyrazila zakousla se humanoidovi do levého předloktí. Les proťal hrozivý řev plný bolesti. Predátor psa setřásl, jeho tělo letělo vzduchem, až narazilo na skálu, pod kterou zůstalo nehybně ležet.

Bolest v předloktí byla nesnesitelná, celá ruka mu pulzovala. Svoji kořist už měl jistou, to věděl. Zranění mu ale znemožňovalo psa odtáhnout do úkrytu dřív, se zase objeví ten hloupý Vydědenec, kvůli kterému teď riskuje své odhalení. Viděla ho sice i ta malá holka, té však sotva kdo uvěří. Za to dospělý vyděděnec znamenal skutečnou hrozbu. Musí se ho nějak zbavit, nemá na vybranou. Prostě musí.

Bolestný řev dovedl Libora až k místu souboje. Tam na něj čekal šok. U skalní stěny ležela Andy bez jakýchkoliv známek života a nad ní se skláněla sténající bělavá postava. "Ne! Andy!," zařval Libor a humanoid se upřeně zahleděl na něj. Jeho tvář měla výraz, který jako by říkal: "Teď jsi na řadě ty. Odsud už neodejdeš." Blížil se odhodlaně k Liborovi, rozhodnutý ho zabít. Libor před ním pomaličku ustupoval, dokud nezakopl o pařez a nepřepadl na záda. Predátor byl v mžiku u něj a chystal se mu zasadit poslední ránu. Vyděšený Libor popadl první klacek, na který dosáhl a vší silou útočníka praštil. Tvor se zavytím ustoupil, překvapený protivníkovou reakcí. Tím Libor získal dostatek času na to, aby vstát ze země a efektivněji se bránit.

Až příliš pozdě si uvědomil, jakou udělal chybu. Teď byl mezi skálou a potokem uvězněný stejně jako jeho bývalá kořist. Útěkem by nic nezískal. Přišlo by mnohem víc vyděděnců se svými hromnicemi a určitě by ho zabili. Ne, musí se postavit tomu JEDINÉMU Vyděděnci, nebo zemře.

Libor stál konečně znovu pevně na nohou, klacek posetý mnoha ostrými výčnělky po ulomených větvích držel jako baseballovou pálku. Tvor po něm za občasného syčení chňapal nezraněnou rukou a zdálo sem že má trochu strach. Několikrát ho praštil, přičemž byl dravec neustále nucen ustupovat směrem k svažujícímu se břehu potoka. Pochopil, co Liborovi jde a podnikl poslední pokus o útok. Libor v poslední chvíli humanoidovi podrazil nohy klackem. Ten v zoufalé snaze zachránit se popadl Libora za kotník a v tu ránu oba klouzali po bahnitém břehu do rozbouřených vod bystřínského potka.

Nebýt toho, že se Libor zachytil vyčnívajícího kořene stromu, byl by teď dozajista polykal andělíčky ve studené vodě. Přesto jej něco těžkého táhlo níž a níž. Podíval se dolů a spatřil dravce, jak křečovitě visí jedním pařátem za jeho botu. Ve tváři se mu zračilo nevýslovné zděšení. Zchromlá ruka mu jen zplihle visela u těla. Libor začínal cítit, jak se mu ta bota začíná zouvat. Snažil se jí setřást, aby se tak zavil nadbytečné váhy humanoida, který sebou nebezpečně házel, snažíc se udržet na botě. Hrozilo, že stáhne Libora pod vodu. Po chvíli snažení se tvor smířil s jeho marností. Bota se posunula Liborovi téměř až na špičku nohy. Přestal bojovat. Byl smířený se svým osudem. Odevzdaně, s naprostým klidem vytáhl drápy z potrhané látky a pustil se. Rozběsněný živel uchvátil jeho tělo a unášel ho dál vymletým korytem potoka. Vyčerpaný Libor s vypětím všech sil vyšplhal zpátky nahoru, kde se následkem totálního vyčerpání zhroutil vedle Andy a tvrdě usnul.

Brzy ráno ho probudil pocit, jako kdyby mu obličej někdo přetřel páchnoucím vlhkým hadrem. Otevřel oči. Ležel na jehličí. Uvědomil si, že je stále v lese. Do je ho zorného pole se dostala jakási béžová šmouha. Jak se přibližovala, získávala stále konkrétnější tvar. "Andy! No pojď sem! Ty žiješ!," volal radostně na svoji fenku, zatímco se vítali. Štěstím div neplakal. "To jsem včera měli ale rušnou noc, že?," řekl a hladil ji po hlavě. Vstal a šel se podívat k potoku. Velká voda byla pryč a potok se zase uklidnil. Přemýšlel, zda by měl o včerejšku někomu říct, ale rozhodl se o tom raději pomlčet. Znělo to až příliš fantasticky, než aby to někdo pokládal za pravdu. Možná se mu to zdálo nebo to na té párty trochu přehnal s pitím a vše byl jen výplodem jeho mysli. Vrátil se zpátky za svojí labradrokou. Pojď, Andy," řekl. "Půjdeme domů."

15. prosince 2010, večer

Dnes přijel za Liborem jeho kamarád Michal Berger. Měl teď několikadenní volno a tak velice rád přijal pozvání od Libora na víkend. Michal se právě vracel z pokoje pro hosty, kde dokončil vybalování a sedl si vedle svého přítele sledujícího večerní zprávy. "Na závěr tady máme velice kuriózní zprávu," odříkávala moderátorka. Jednomu lovci jelenů z americké Louisiany se podařilo vyfotografovat neznámého tvora. Na obrazovce se objevila fotografie humanoida s velkýma očima. Libora z toho očividně zamrazilo v zádech. Takže přece jen to nebyl žádný sen. Bylo to skutečné, ten tvor existuje. Michal, který ho chvíli pozoroval, do něj šťouchl. "Co se děje, kámo? Vypadáš, jako kdybys viděl ducha."

KONEC

Alfaraptor

Sepisuji kryptozoologickou knihu!

11. září 2011 v 6:05 | Isla-Nublar-Crew |  Kryptozoologie
Tento nápad v mé hlavě klíčil již velice dlouho. Nicméně až nyní jsem plně odhodlán, jelikož mne k tomuto kroku v jedním z jeho komentářů na mém blogu mile postrčil můj velice oblíbený autor kryptozoologických knih jménem Vojtěch Sláma. Jeho knihy jsou skutečně výtečné a vám všem je vřele doporučuji. Obsahují spoustu méně známých informací a jsou psány velice návykově zábavnou formou. Navíc autor podává informace přímo z terénu. Přejděme však přímo k věci. Pracovní název mé knihy zní: "Kryptozoologie v České republice", název se však může v průběhu práce výrazně změnit. Jak název napovídá, tak se budu zabývat především Kryptidy, kteří se občas objeví na území České republiky. V drtivé většině případů budu rozebírat moderní případy, v malé míře se v mé knize vyskytnou případy historické, které budou založeny na nejrůznějších bestiářích a podobných zdrojích. V knize se budu rovněž zaobírat i významnějšími případy ze sousedících zemí - půjde především o Polsko a Rakousko. V tento okamžik budu celou věc konzultovat s lidmi, kteří se v dané věci vyznají, rovněž také sháním ilustrátora. Poohlížím se také po někom, kdo by se chtěl ujmout předmluvy knihy Veškeré případy budou maximálně podložené a pokud možno, prozkoumané mnou přímo v terénu. Knihu bych rád vydal v horizontu dvou až tří let, jelikož věřím, že nic se skutečně nemá uspěchat. Pokud máte jakékoliv postřehy, tak se nebojte je se mnou sdílet...

V knize se budete moci těšit na následující případy:

- Úvodní část představující čtenáři Kryptozoologii
- OOP (Out Of Place) zvířata - tvorové vyskytující se mimo svá přirozená prostředí. Například papoušci, pštrosi a exotické druhy želv na našem území
- ABC (Alien Big Cat) - velké druhy kočkovitých šelem - pumy, černí panteři a spol
- Molí muž / Soví muž
- Tvor plesiosauridního typu
- Wallantrop
- Záhadní letající tvorové
- Český Tatzelwurm?
- Rakouský Tatzelwurm
- Chupacabra v Polsku?
- Yetti v Polsku?
- Historická pozorování neznámých hominidů na našem území
- Kryptozoologický "mišmaš"
- Objevy nových druhů živočichů v České republice
- Kryptozoologické zajímavosti a souvislosti
- A mnohem více

Isla-Nublar-Crew

Případ III. - "Torzopteryx"

4. září 2011 v 21:10 | Isla-Nublar-Crew |  Kryptozoologie
Vypadá to, že jeden z mých blízkých přátel má veliké štěstí na příležitostná setkání s neznámými tvory. Před několika měsíci spatřil prapodivného tvora, kterého jsme společně pojmenovali "Wallantrop" a nyní narazil na hejno živočichů, kteří se svou značnou velikostí podobají vyhynulým Teratornidům. Podotýkám, že největší žijící druh práka je Albatros stěhovavý (Diomedea exulans) a v našich zeměpisných šířkách se skutečně nevyskytuje. Od Alfaraptora jsem dostal plné svolení k publikování článku, nyní tedy díky tomu máte možnost zjistit, k čemu došlo a sdílet své případné osobní názory. Předem podotýkám, že Jiří je velice inteligentní, bystrý a světaznalý člověk, jakoukoliv možnost mystifikace tedy opět kategoricky vylučuji.

1. Výňatek z formuláře

1.1 Informace o události:

11. Co jste zažil/a? Pozorování skupiny neznámých létajících tvorů
12. Kde? Přesná oblast a okolí. Parkoviště čerpací stanice OMV Žešov u Prostějova, kousek od dálnice, oblast je obklopena poli.
13. Kdy? Kompletní čas a datum Neděle 21. 8. 2011, okolo 12:40 hod.
14. Další svědci? Pokud ano, tak je prosím vyjmenujte. Matka, otec a bratr. Nechtějí zveřejnit jména ani se dále k celé věci vyjadřovat.
15. Jaké bylo počasí? Včetně teploty. Jasno, teplota něco málo přes 30°C.
16. Nosil/a jste v době události brýle nebo kontaktní čočky? Potřebujete je? Ne.
17. Viděl/a jste již někdy něco podobného? Prosím vysvětlete. Dříve jsem popisoval pozorování tzv. "Wallantropa", tvora podobnému Louisianskému monstru. Ovšem něco takového jsem viděl poprvé.
18. Jak dlouho pozorování trvalo? Asi 10 minut.
19. Co jste dělal/a v době události? Dělali jsme si přestávku na parkovišti poblíž benzínky.
20. Co byla první věc, co jste udělal/a po události? Okamžitě jsem tě kontaktoval pomocí SMS zprávy.

1.2 Popis události:

21. Detailně popište, co se stalo. Skupina 20 - 30 objektů přeletěla směrem od západu nad našim autem, kde udělala levotočivý vír a zmizela někde nad polina druhé straně silnice. Objekty vypadaly jako obři ptačí křídla bez těla, vůbec se nepohybovala, zdálo se jako by jen plachtila. Dřív, než přeletěly ve víru nad autem, tak to vypadalo, že letěly ve formaci - někteří jednici letěli přímočaře a jiní tuto skupinku oblétávali v kruhu, jako v nějaké obranné formaci. Pak všichni bez rozdílu vytvořili vír a následně zmizeli někde nad polem.
22. Kompletně objasněte, co jste dělal/a v průběhu pozorování? Stál jsem u auta a pozoroval tento úkaz. Pak jsem se rozhodl zajít pro kameru v okamžiku, kdy formace odlétala. Jenže jako naschvál mi ostré slunce znemožňovalo cokoliv natočit. To je ostatně problém většiny takových pozorování.
23. Můžete pořídit skicu? Stačí ta, co jsem ti poslal?
24. Zaznamenal/a jste podivné zvuky nebo jiné spojitosti? Při přeletu, kdy objekty vytvořily vír náhle přestalo fungovat naše auto. Poté bylo vše v pořádku.
25: Máte nějaké doplňující komentáře, popřípadě teorie? Nespokojím se s vysvětlením, že se jedná o nějakého orla nebo podobného dravého ptáka. Na jeho siluetě by musela být vidět hlava a ocas, což jsem neviděl ani na jediném z objektů. Napadá mě, že by ten to tvor mohl být během letu skrčený pod křídly, takže by vlastně jeho tělo ani nemuselo být zřetelně vidět. Nevypadalo to ani jako letadlo nebo padák, jelikož jsem všechny tři výše zmíněné v tu dobu viděl na stejném místě. Ještě musím podotknout, že viděné kusy byly zbarvené podobně jako draví ptáci a velikost byla srovnatelná s jednomístným letadlem.

3. Můj názor:

Jde o relativně nezvyklé pozorování. Podotýkám, že větší druhy ptáků se obvykle nepohybují v tak rozsáhlých hejnech. Budu kontaktovat profesionálního ornitologa a celou událost s ním pečlivě zkonzultuji. Samozřejmě žádný druh současného letuschopného ptáka není tak velký, ale i tak mne bude zajímat jeho názor. K podobné údálosti došlo před pár lety na území Rakouska. Jeden muž zde v jednom parku spatřil hejno 20-30 velkých živočichů, které osobně považoval za Pterosaury, kteří tuto planetu obývali v období druhohor. Zhruba za týden dokončím nákres tvora v grafickém programu, na práci bude dohlížet samotný svědek.

4. Obrazová dokumentace:


Exaktní místo pozorování, Kredit: Isla-Nublar-Crew


Jednoduchý nákres Kryptida, Kredit: Alfaraptor

Isla-Nublar-Crew