The Island - Ukázka (I.)

29. října 2011 v 13:26 | Isla-Nublar-Crew |  Má tvorba
Utajovaný ostrov, genetický pokusy, tajný vládní projekt, mírně futuristická technika. O to vše jde v mé skromné povídce. Ano, nemohu popřít inspiraci pracemi zesnulého amerického spisovatele Michaela Crichtona. V povídce se pokouším pracovat s aktuálními vědeckými fakty - opeření dinosauři, Carnotaurus sastrei pohybující se závrátnou rychlostí, apod. Upozorňuji, že se jedná o velice prvotní práci, která bude celá do základů ještě přepracována tak, aby působila mnohem přesvědčivěji. Pravidelní čtenáři - prolog se na mém blogu objevil již dříve jako samostatná práce, můžete ho tedy s přehledem přeskočit. V práci se snažím nastolit dramatickou gradaci děje.

"The Island: Breaking the food chain"

Prolog

Byl ukrytý v hlubokém podrostu palmového hájku. Ve stínu pod vegetací bylo příjemně, něco mu ale chybělo. Už několik dní nebyl nakrmen, byl vyhládlý a rozběsněný. Jeho pud mu ale poroučel jít dál. Opatrně se připlížil k hranici zalesněného území a rozhlédl se po okolí. Po chvíli vyskočil z vegetace a zlostně zasyčel. Zvuk připomínal jakousi gigantickou husu a člověku by se snad dostal až do morku kostí. Jeho čelisti a drápy byly připraveny jen k jedinému - k zabíjení, k lovení kořisti. Vzhlédl vzhůru a spatřil zasklený strop. Nevěřícně přitom naklonil hlavu a vydal přitom hluboko položené zavrčení. Všiml si části, která nezapadala do okolí. Na boční straně byla tmavá plocha, která se zapatřila, alespoň si ji tak nepamatoval. Něco zde také bylo jinak, proudil sem čerstvý vzduch z venku. Predátor se přiblížil ke dveřím a zachytil velice nezvyklý zápach. Genetická paměť mu říkala, že něco takového občas cítil i ve své době, když lovil malá zvířata, která se skrývala v norách. Tento pach byl však mírně odlišný. Zaslechl něco, co se k němu plížením blížilo. Zřetelně slyšel škrábání drápů o podlahu. Vzduchem se začal šířit velice povědomý odér. Se zakňučením dovnitř vrazilo chlupaté zvíře, které začalo vydávat rázné zvuky a začalo dorážet na dravce. Pokusilo se zaútočit na přední tlapu tvora, ten ale uskočil a útočníkovi zasadil svým mohutným drápem na spodní končetině smrtící ránu do krku. Chlupatému zvířeti vytryskl z krku proud krve a stěnu s vedlejší vegetací zbarvil do ruda. Krev začala pomalu stékat po listech a stěně. Vlčák se s bolestných chroptěním složil na zem, ta se postupně zbarvovala jeho krví. Dravec k němu přiskočil a přiložil mu čelisti na krk. Po neuvěřitelně silném stisknutí se ozvalo zapraskání a pes přestal jevit známky života. Predátor zabořil čelisti do jeho boku a začal hodovat. Po tom, co se silou dostal přes jeho žebra, začal hodovat na jeho vnitřních orgánech. Při trhnutí hlavou z břišní dutiny odstranil střeva, která se mihla vzduchem a skončila v jeho hladových čelistech. Byl však vyrušen kroky, které se ozývaly zpoza dveří. Podíval se vzhůru a všiml si větve, na které by se snadno mohl ukrýt. Několikrát natočil hlavu, aby si upřesnil vzdálenost. Dupot se přibližoval. Predátor se přiklonil a silné odražení ho vyneslo na větev. Tam se přitiskl k větvi a zamaskoval se v listoví. Dveře se rozrazily a dovnitř na dvou nohách vběhla vysoká bytost. Něco držela v rukou. Došla k zabitému psu a sklonila se nad ním. Člověk ruku přitiskl na hrudník zabitého psa. V tu chvíli se z větvoví ozvalo krátké a rezonující zasyčení. Člověk se ihned podíval tím směrem a začal couvat směrem ke dveřím. Věc v jeho rukou nějakým způsobem se cvaknutím natáhl a začal mířit jeho směrem. On se ale pořád nehýbal, nemohl ho vidět. Zpoza člena bezpečnosti se v křoví ozvalo další zašustění a prasknutí větvičky. Ten se ihned otočil a svojí zbraň namířil do oné oblasti. Dravec se napřímil a připravil se k výskoku. Za zlomek sekundy se vznesl z větve a přistál na člověku. Z jeho kovové tyče vyšlo několik ran a záblesků. Zprvu se lekl, ale v útoku nepolevoval, nesměl to vzdát. Nejdříve člověku zasadil děsivým drápem na noze několik kopanců do břicha. Ten se snažil natlačit si vnitřnosti zpět a pokusil se natáhnout se ke své zbrani. Útočník ale na nic nečekal a zaútočil na jeho krk. Zabořil do něj své smrtonosné zuby a začal s čelistmi divoce pohybovat ze strany na stranu. Ze křoví vyskočil jeho druh a jediným máchnutím přední tlapy odhodil divnou zraňující tyč stranou. V tom chaosu si uvědomil předsmrtné chrčení a všiml si, že člen jeho smečky téměř oddělil hlavu kořisti od těla. Svou končetinou šlápl na hrudník oběti, zlostně zaryčel a do její břišní dutiny zaryl své čelisti. Okolí prořízlo poslední zoufalé volání o pomoc, které bylo nekompromisně utopeno v děsivém ryku obou predátoru, kteří svou ubohou kořist trhali zaživa…

Po 65 milionech let byli zpět…

15. ČERVNA 2015 - 19:35 - Pobřeží Jižní Ameriky

15. června 2015 plula loď s názvem "Sea Dog" svou obvyklou trasu k jednomu z ostrovů, který se nacházel celkem daleko od pevniny. Narozdíl od minulých plaveb bylo v tento den mimořádně bouřlivé počasí. Tento ostrov loď zásobovala již od roku 2001 a nikdo z posádky na této jindy tak poklidné trase nezažil tak nevlídné počasí.

Pracovník lodní společnosti jménem Tony Bocus byl na začátku plavby notnou chvíli na koberečku u kapitána a po sáhodlouhém rozhovoru se vydal za svou obvyklou činností. Jeho povinností bylo kontrolovat zboží v nákladním prostoru lodi. Už nějakou dobu mu v hlavě vrtalo, proč se lodí vozí na ostrov tak početné zásoby domácího zvířectva, slámy, sena a dalších hospodářských krmiv. Loď, na níž je členem posádky utrpěla při plavbě k ostrovu závažná poškození způsobené nepříznivým, neřkuli až nepřátelským počasím. Chopil se tedy příležitosti a rozhodl se, že po dobu opravy lodi se vydá na průzkum po ostrově a všem záhadám se pokusí přijít na kloub.

15. ČERVNA 2015 - 23.40 - Ostrov

Jakmile loď dorazila do jižního přístaviště se dělníci jali svých povinností a pustili se do práce. Část personálu lodi začala vykládat zásilku zboží, zatímco zbytek posádky začal slídit po lodi a hledat poškození vzniklá při plavbě. Celá posádka pracovala, jak se jen dalo, ovšem až na našeho Tonyho Bocuse. Ten okamžitě začal zjišťovat, jak zhruba dlouho bude muset loď zůstat v místním přístavu a další podrobnosti. Na konci začátku svého pátrání se Tony dozvěděl, že tu loď bude muset zůstat po 5 dlouhých dnů. Dále se dozvěděl ještě 1 vskutku důležitou věc. Majiteli ostrova bylo striktně zakázáno posádce opouštět oblast přístaviště. To ještě jen podnítilo Tonyho k tomu, aby celý ostrov prozkoumal a přišel na kobylku všemu, co se zde děje.

16. ČERVNA 2015 - 01:15 - Ostrov

Po skončení práce se náš hlavní hrdina sešel s hrstkou svých nejlepších přátel a začal s nimi rokovat o vzniklé situaci, svém průzkumu a o akci, ke které se následující den, respektive v noci chystá. Zpočátku se mu všichni pokoušeli jeho odvážné, neřkuli až rekovské plány rozmluvit, ale po chvíli poznali, že je to marné, a od jeho záměrů ho již neodradí. Řekl jim, že chce, aby někdo spolehlivý věděl, kde bude a k čemu se chystá, chtěl mít krytá záda.

16. ČERVNA 2015 - 07:00 - Ostrov

Jakmile se Tony následujícího dne vzbudil svěží a nabitý energií, tak se pustil do práce. Celé dopoledne pracoval na lodi a odpoledne se rozhodl pídit se po dalších informacích. Do přístavu byly krátce po poledni dopraveny čtyři tmavé pytle. Když se náš Tony ptal zaměstnanců přístaviště, co se stalo, tak mu odvětili, že došlo k vážné nehodě na místním staveništi v jihovýchodní části ostrova. Při odpalování skály tam prý suť zasypala několik dělníků, přičemž dva z nich nehodu relativně ve zdraví přežili a čtyři nehodu nepřežili. Tony se zamyslel. Ostrov to byl malý, kdyby tou došlo k výbuchu, tak by to snad zaslechl, minimálně by se to k němu doneslo. Jejich těla byla následovně zamčena v přístavišti pod zámkem. V rámci výzkumu ostrova se Tony rozhodl, že musí prozkoumat i tato těla. Do místnosti se dostal poměrně snadno - pomocí šperháku. To co v následujících chvílích nalezl, bylo to nejhorší, co kdy ve svém životě viděl, ale ani zdaleka to nebylo nic v porovnání s tím, co ho na tomto ostrově ještě čekalo. Těla dělníků byla brutálním způsobem roztrhána, dvě z nich byla dokonce z větší části ožrána mrchožrouty nebo případnými predátory. Když Tony uviděl tu rozervanou tkáň, obnažené kosti, vyvržené vnitřnosti a podobné nechutnosti, tak se mu udělalo silně nevolno a zatmělo se mu před očima. Náš Tony se vyřítil před budovu, v níž se těla nacházela a vyzvrátil vše, co v průběhu dnešního dne snědl. Ale ještě před odchodem z provizorní márnice si s sebou odnesl vážně podivný kuželovitý, zhruba 20cm dlouhý zub, který se povaloval vedle jednoho ze znetvořených těl. Pro sebe si řekl: " Tak nehoda na staveništi?! Spíš útok nebezpečného zvířete!!!" Tony se vrátil ke dveřím, které pečlivě zavřel a klátivou chůzí odešel plný podezření, zvědavosti a vskutku hlubokého znechucení.

16. ČERVNA - 17:56 - Ostrov

Navečer se se svými přáteli podělil o své nynější poznatky. Zaměstnanci přístavu a celého místního resortu je obelhávali. Řekli jim, že došlo k nehodě na staveništi, a přitom zřejmě došlo k útoku velice nebezpečného zvířete! Jaké recentní zvíře dokáže na místě rozsápat 4 dospěle, plně vyzbrojené může?! Svým kamarádům taktéž Tony ukázal zub, který našel u jednoho z rozdrásaných těl. Téměř nikdo z nich nebyl zkušený zoolog, tedy až na jednoho. Ten jim oznámil, že zub tohoto typu v současném světě nemá co pohledávat. Zbytku ohromené posádky oznámil, že zub podobný tomuto nalezl při jeho poslední expedici za fosiliemi. Nepodařilo se mu ho zcela jasně identifikovat, ale vyjádřil se v tom smyslu, že by se mohlo jednat o zub prehistorického savce, nebo pravěkého dravého ještěra. Velká část přátel oněměla, a s očima rozšířenýma hrůzou tikala mezi vypravěči a ne tak zcela fosilním zubem. Pár jedinců se nevěřícně pochechtávalo, ale zbytek mužstva je odkázal do patřičných mezí... Postarší přírodozpytec a příležitostný paleontolog si nakonec vzpomněl, že podobný zub s jeho týmem nalezl v nejjižnějším cípu Jižní Ameriky - Ohňové zemi. Z jaké doby fosílie pocházela si již ale nevzpomněl. Mezitím se mezi posádkou rozběhla bujará diskuze - Někteří si mysleli, že jde o mystifikaci, někteří si mysleli, že zde majitel ostrova chová kryptidy - tvory, kteří přežili z dávných geologických období naší planety, jako třeba - Mokele-mbembe, čipekve, emelantuka, a kdovíjaké ještě "vědecky podložené" relikty. Největší oblíbenosti mezi posádkou ale dosáhla teorie tzv. Jurského parku a podobných genetických rezervací. Většina posádky věřila, že se zde na tomto ostrově podařilo pomocí technik genového inženýrství vzkřísit tvory dávnou vyhynulé - tvory z dávné minulosti. Ať už ale jde o jakékoliv tvory, tak je nad slunce jasnější, že jsou draví, a vskutku hladoví...

16. ČERVNA - 22:35 - Ostrov

Černočernou a nepřátelskou tmu tropické noci rozřízl nepříliš vzdálený skřek zvířete nepodobný žádnému ze zvuků ze současného zvířecího repertoáru. Tony Bocus se již vydal na svoji výpravu, Zhruba patnáct minut se prodíral velice hustou džunglí, až se dostal k rozsáhlé světlině, kde pět minut vyčkával, než svůj post opustí stráž s německou polo-automatickou puškou HK-21. Po takřka nekonečné době čekání se vydal na další cestu. Po zhruba sto metrech narazil na sedm metrů vysoký mohutný ohradník, který se skládal ze solidních sloupů a drátů mezi nimi nataženými. Podle bezpečnostních cedulí okolo plotu bylo zjevné, že v plotech probíhá pěkných pár desetitisíců voltu. Zhruba padesát metrů za elektrickým ohradníkem se krčil stín vskutku mohutných rozměrů. Ačkoliv panovaly nadmíru špatné světelné podmínky si Dany dovolil výše zmíněný objekt odhadnout minimálně na patnáct metrů.

V téže chvíli, kdy si prohlížel ten prozatím stacionární objekt zaslechl vzrušený kvikot a dupání ladných nožek. Zhruba 35 metrů od elektrizovaného ohradníku se prohnalo splašené stádo zvířat dlouhých zhruba v rozmezí od 1,5 - 3 metrů. Tato zvěř zanedlouho zmizela v nedalekém lesíku, kdy za sebou lámala méně vzrostlé stromky. Náš patnáctimetrový stín se mezitím projevil vskutku působivým, hlubokým a rezonančním zafrkáním.

Zatímco se Tony snažil svůj zrak zaměřit na patnáctimetrový objekt se z jihozápadu ozval nadpozemský ryk. Tento velice silný zvuk trval nejméně deset sekund. Ze zvuku bylo možné poznat, že ho vydávalo gigantické zvíře a čišel z něj děs a čirá hrůza. Souběžně s tímto zvukem se z nedalekého stromu vzneslo velké hejno exotických ptáků. Náš patnáctimetrový stín na tento pazvuk zareagoval tak, že vydal hluboké rezonující zabručení a za silných otřesů půdy se odebíral ke vzdálenému lesíku. Tony stále ještě oněmělý strachem nevěřícně stál a naslouchal doznívajícímu řevu. Když si všiml, že patnáctimetrový stín se vydal na úprk, tak se rychlým během vydal k mohutnému elektrickému ohradníku. Přiběhl právě v okamžik, kdy uviděl, že temný stín se ponořil do ještě temnějšího pralesa. To doprovázelo hluboké mručení zvířete a praskot lámané vegetace. Naštvaně zaklel, že toho tvora nezastihl. Aspoň se tedy porozhlédl po travnaté pláni - co do rozlehlosti byla vskutku mohutná - měřila určitě nejméně několik čtverečních kilometrů. Uprostřed ní se nacházelo jezero a po ní bylo rozeseto několik lesíků a prales. Odevšad z této oblasti se ozývaly nadmíru prapodivné zvuky, jaké Tony ještě nikdy ve svém životě neslyšel. Některé z nich působily téměř nadpozemsky, jako by nepocházely z tohoto světa. Na planině se také pohybovalo několik tmavých bodů nejrůznorodějších velikostí. Přes bzučení elektrického proudu v ohradníku náhle Tony zaslechl těžké kroky. Ihned v té chvíli zalehl do robustního kapraďorostu, který se nacházel pár stop od něj. Po chvíli se z nedalekého lesíku vynořila temná postava - byl to ozbrojený strážný. V téže chvíli, kdy procházel okolo Tonyho úkrytu mu zazvonila vysílačka. Strážný se zastavil kousek od kapradin a stiskl tlačítko příjmu. Tajemný hlas strážci oznámil, že subjekt, který dnes dopoledne unikl při převozu z laboratoře do ZOO byl právě před chvílí odchycen. Na strážci bylo znát, že se mu vskutku ulevilo. Nadšeně odpověděl, že rozumí, pokračuje v obhlídce, a že je prozatím vše v naprostém pořádku.

16. ČERVNA - 23:40 - Ostrov

Po chvíli čekání v kapraďorostu Tony opustil svůj úkryt. Strážce již byl dávno pryč a on měl cestu volnou. Jeho zvědavost ho vedla stále dál - rozhodl se vyhledat onu tajemnou ZOO. Tato ZOO by měla zodpovědět odpovědi na všechny jeho otázky. Tony putoval souběžně s pláží, okolo něj vydával zvuk nejrůznější exotický hmyz a ptáci, tito tvorové byly ale ještě mnohem exotičtější, než si Tony myslel, tito tvorové měli vyhynout před desítkami milionů let. Po své cestě podél pláže si Tony všiml celkem zajímavé skutečnosti - v lese, který lemoval pláž rostly hlavně evolučně primitivní druhy stromů. Tyto stromy a rostliny byly - cykasy, kapraďorosty Ginkgo biloba, araukárie a mnoho dalších. Na zlomek okamžiku Tony pohlédl na pláž - byla plná drobných, pohybujících se objektů. Tony se rozhodl zjistit, co je to za tvory. Tony již přišel na to, že na ostrově pravděpodobně pěstují nebezpečná zvířata, takže se k tvorům přibližoval s největší opatrností. Po té, co doklopýtal na pláž zjistil, že to jsou "docela obyčejní" trnorepi. Tonyho podezření se začalo prohlubovat - i trnorepi patří k vývojově primitivním organismům - začal mít dojem, že tu vážně jde o jakousi rezervaci specializovanou na prehistorický život.

K Tonymu se opět donesl nadpozemský ryk. Po chvíli se otřepal a vydal se směrem, z kterého vycházel ten řev. Po chvíli cestování dorazil k betonovému vodnímu příkopu. Z tohoto postu mohl vidět další elektrické ohradníky, které tvořily několik samostatným výběhů. V této oblasti se nacházelo i několik menších budov. Celá oblast byla vskutku dobře osvětlená, takže Tony mohl vidět každý detail. V jednom z výběhů byla hustá houština sestávající se z kapradin, cykasů a dalších pravěkých rostlin. Houština se v nepravidelných intervalech zachvívala a vycházel z ní hluboký sykot. Náhle z jedné z budov vyšla koza. Tony nechápavě hleděl na kozu a nevěděl, co se děje. Koza, která byla zřejmě vyhládlá se ihned vydala ke křoví, to začala okusovat, přičemž se stále obracela a hlídala okolí. Houština byla klidná až do tohoto okamžiku. V následujících sekundách část houštiny takřka explodovala a vyřítilo se z ní mohutné, 3 metry dlouhé zvíře. Toto zvíře se ihned vrhlo na bezbrannou kozu a začalo jí rvát na kusy. Ve výběhu začaly létat kusy masa a všude stříkala krev. Tonymu se udělalo nevolno a složil se na vlhkou zem. Po chvíli odpočinku se zvedl a začal pozorovat výběh. Zvíře bylo zhruba 2 metry vysoké a 3 metry dlouhé. Mělo robustní podlouhlou hlavu, silné přední tlapy opatřené smrtonosnými a v této chvíli silně zkrvavenými drápy. Zvíře stálo na mohutných nohou se srpovitými drápy. Zvíře zakončoval ocas. Tohle zvíře bylo dinosaurus, který měl už dávno vyhynout. Tony s touto možností již nějakou dobu počítal, ale stejně touto událostí byl silně zdrcen. Chvíli ještě pozoroval hodující zvíře. To se za okamžik vydalo zpět do houští. Tony ho ještě chvíli sledoval a otupělý úžasem se vydal zpět do přístaviště.

17. ČERVNA - 00:15 - OSTROV

Tony byl již téměř v přístavišti. Šel podél elektrického ohradníku, který míjel už předtím. Tentokrát ale nebylo něco v pořádku. Plotem neproudila elektřina. Znepokojený Tony se zamyslel a po chvíli pokračoval dále k přístavu. Zanedlouho si všiml postavy kráčející po stezce podél plotu opět se ukryl do podrostu. Sledoval postavu, která se k němu pomalu přibližovala. Z přístřeší nedalekých stromů se náhle vynořili 3 stíny a bleskově se přibližovaly ke strážci. Ten si jich však všiml a začal po nich pálit. Jeden stín se mu podařilo zasáhnout, a tento stín také k zemi dopadl mrtev, další dva ale bleskovou rychlostí postupovaly dál. Další stín postřelil, a ten začal utíkat pryč. Třetí stín pokračoval dál Strážce vypálil dávku vstříc tomuto objektu, který vydával podrážděné zvuky. Zasekla se mu ale zbraň. Stín se ale stále přibližoval. Strážce tedy zahodil svoji útočnou pušku a z pochvy na opasku se pokusil vytáhnout pistoli. Bylo už ale pozdě. Neznámý tvor pistoli strážci pistoli vyrazil z ruky a jeho samotného odhodil o kus dál. Ten se začal plazit k plotu, v němž začal znovu protékat elektrický proud. Zvíře vstoupilo do měsíčního svitu a začalo se blížit ke strážci parku. Ten se doplazil až k plotu a opřel se o betonový panel. Zvíře mírně připomínalo to poslední, ale zcela jistě to nebyl stejný druh, byl to však ale také dinosaurus. Pravěký ještěr se přibližoval k hlídači, vrhl se na něho a začal ho rvát na kusy Hlídač z posledních sil začal řvát o pomoc. To poslední, co ve svém životě udělal bylo to, že svou ruku natáhl k elektrickému oplocení. Jakmile se elektrických drátu dotkl, tak jeho tělem proběhlo 10.000 voltů. Elektřina zabila nejen jej, ale i dinosaura.

Tony ještě pár minut otupěle sledoval onu scénu. Pravěké zvíře a strážce se spekli do jednoho kusu obrovského škvarku. V témže okamžiku se na sloupech ohraničujících oplocený prostor spustila varovná světla - v pravidelných intervalech blikala, a tím symbolizovala, že v parku došlo k výpadku proudu. Z místa vzdáleného několik kilometrů od lokace, kde se nacházel Tony se spustilo několik sirén, které troubily přes celý ostrov. Z místa pár set metrů vzdáleného od Tonyho se ozval nadpozemský řev, který Tonyho probudil do současného století. Jedinou Tonyho možností bylo se co nejrychleji dostat se z tohoto místa. Začal se prodírat bujným tropickým porostem. Po několika minutách prodírání porostem se opět vynořil na pláži. Po cestě na pláži opět narazil na skupinu ostrorepů. Nyní ale bylo něco jinak - na ostrorepy útočila skupinka čtyřnohých zhruba metr a půl dlouhých plazů. Skupinku těchto hladových chasníků obezřetně obešel a nezadržitelně se začal přibližovat k přístavu. Když se k přístavu přiblížil na dohled, tak z dálky zaslechl tlumenou těžkou kulometnou palbu a výstřely s jednotlivých automatických zbraní. V přístavu blikala varovná světla, hvízdaly sirény a jeho loď se očividně chystala k odeplutí! Dorazil do přístavu a nenápadně se včlenil mezi posádku. Zatímco část posádky spolu divoce diskutovala přišel vysoce postavený důstojník - beze všech pochybností jeden ze správců ostrova. Kapitánovi oznámil, že ihned musí odplout. Kapitán zprvu odmítnul s tím, že oprava lodi není dokončena. Správce ostrova na to vytáhl z pouzdra na opasku svou služební zbraň a namířil jí na kapitána. Ten po chvíli rezignoval a zavelel k odplutí. Správce svou zbraň opět umístil do pouzdra a dohlížel nad odeplutím lodi. Posádka se začala srocovat a přemisťovat se na loď. Mezitím se les okolo přístaviště rozezněl divokým rykem a dupotem tlap blíže nepoznaných tvorů. V témže okamžiku vyjelo zpoza z jedné z budov několik těžce vyzbrojených Hummerů - měly těžké kulomety a lafetované granátomety. Dojely na okraj přístaviště a začaly pálit na hranici lesa. V tom okamžiku již byla posádka kompletní a loď pomalu odplouvala z přístavu. Divoký ryk na břehu sílil a doprovázela ho spousta výbuchů, nadpozemský řev a neustálá střelba. Tony zcela jasně zahlédl, jak z houštiny vyrazil tvor minimálně šest metrů vysoký a jeden z Hummerů shodil do moře.

17. června - 03:15 - pobřežní oblast ostrova

Zatímco loď odplouvala, tak se ze břehu šířila neustálá kakofonie - řev, který nedokáže vyvinout žádné ze současných zvířat, křik lidí trhaných na kusy a směs zvuků živících se predátorů. Ještě dlouho se na ostrově objevovaly ojedinělé záblesky ze zbraní bránících se lidí a přes vodní hladinu k nim doléhaly jednotlivé vystřely. Ale i toto ustalo - zanedlouho se po ostrově rozprostřelo téměř hrobové ticho. Toto ticho již jen výjimečně narušovali umírající lidé, kteří křičeli o pomoc a zvuky tvorů, kteří údajně vyhynuli již před minimálně 65 miliony let...

15. května - 13:00 - pobřežní oblast ostrova

Po katastrofě na Ostrově bylo okamžitě na posádku lodi Sea Dog uvaleno informační embargo. Nikdo nesměl promluvit o tom, co se zde stalo. Každý byl násilím donucen podepsat závaznou smlouvu zakazující byť jen sebemenší zmínku o tom, co se zde stalo. Tony Bocus se však rozhodl celou událost podrobněji prozkoumat. Sestavil tým pěti lidí a ještě jednou se vydal na ono děsivé místo.

Plachetnice byla konečně ukotvena. Na její palubě panoval čilý ruch. Členové výpravy balili své vybavení a ukládali ho do nepropustných lodních vaků. Jeden z nich zkoumal velice nepřesnou mapu Ostrova, kterou nakreslil Tony. Je zajímavé, že ostrov nebyl vyznačen na žádných mapách, dokonce ani na satelitních snímcích. Na snímcích byla pouze kupa mraků nad mořem. Na snímcích ze všech let. Naprosto stejný útvar mraků. Ti diletanti si na tom mohli dát více záležet," pomyslel si Tony a pousmál se. Zdálo se, že celé místo bylo jaksi zamaskováno. Celé se to začalo pomalu rozpínat do rozměrů gigantické konspirační teorie. Do Tonyho kajuty přiběhl Afroameričan a hlavou pokynul na Tonyho. "Tony, mohu s tebou mluvit?" "Ahoj, Bruci. Jistě, o co jde?", zareagoval Tony. "Jsme připraveni na přesun k ostrovu, veškeré vybavení je už na nafukovacím člunu a celý tým se může ihned nalodit." Tony na okamžik zavřel oči a zamyslel se, "Jdeme na to".

15. května - 13:12 - Mezitím v hloubi pouště Nového Mexika

"Pane, náš satelit mířící na ostrov zachytil jakési plavidlo, pravděpodobně se jedná o středně velkou plachetnici. Tepelné senzory na přilehlé pláži zachytily pohyb pěti teplokrevných živočichů velikosti člověka. Pravděpodobně se jedná o skupinku lidí." Muž ve vojenské uniformě s brunátnou tváří a knírem se nasupeně podíval na svého asistenta. "Sakra, věděl jsem, že k tomu jednou dojde! Jenže ta oblast je až moc důležitá, než abychom ji jenom vymazali z mapy, zatracení vědátoři! Ihned na začátku jsem si myslel, že ten jejich projekt je nebezpečný - genetické inženýrství, klonování a genové zdokonalování vyhynulých druhů. Ó, můj Bože, jak jsme to jenom mohli dopustit?! Ani armáda nedokázala zabránit zkáze, a těch ztrát… Už jen ty naše satelitní snímky byly jako bezpečnostní opatření naprosto nedostačující" generál Dodgson McLear si rukou zakryl oči a sjel s ní po obličeji. Po chvilce zoufale zasupěl a pokračoval ve své řeči "Okamžitě na Ostrov přesuňte skupinu Tango, máme s nimi v terénu zatím jenom ty nejlepší zkušenosti. Jejich velitel Murglon si se situací snad poradí. Jen ať se k těm lidem dostanou dříve, než některý z našich smrtících výtvorů. Za každou cenu je musí dostat z ostrova. Nařiďte Murglonovi, ať je v případě, že na ostrově uvidí něco podivného, okamžitě přesune na tuto tajnou vládní základnu." "Zajisté, pane!" vyhrkl informační důstojník. McLear udeřil svou dlaní do stolu a z bezprostřední blízkosti důstojníkovi zařval přímo do obličeje "Tak vyšlete už tu zatracenou nadzvukovou kapsli?!", přičemž ho celého v obličeji poprskal. Důstojník najednou v obličeji zbledl a přes celou kancelář zahulákal "Pane, ano pane!" Generál se na něj znechuceně podíval a otočil se. Zlostně nakopl odpadkový koš a za velice pestrého klení opustil místnost.

15. května - 13:25 - Základna ve Francouzské Guyaně

Na území základny se rozezněla siréna. Skupina důstojníka Murglona se právě vybavovala ve zbrojnici. Murglon popadl karabinu M4, se kterou měl v praxi bohaté a velice pozitivní zkušenosti. Medik Schrute právě nabíjel bojovou brokovnici. Ze zásobníku patronu zasunul do nábojové komory a do zbraně zasunul ještě jednu patronu. Díky tomu mohl disponovat o jeden náboj více. Následovně celou zbraň zajistil pojistkou. Zbytek týmu již čekal jenom na ně. "Pohyb, pohyb, pohyb" zvolal Murglon "Okamžitě se přesuňte ke stanici podzemní kapsle, jděte! No tak!" Po návštěvě zbrojnice se celý tým vydal na zběsilou cestu ke stanici podzemní dráhy, která vedla na ostrov. Murglon se postavil ke dveřím a zkontroloval, že veškeří členové se posunuli dovnitř. Posléze hlavu pokynul k bezpečnostní hlídce, která mu zasalutovala a zavřela za ním pancéřová vrata. Když Murglon vstoupil do kapsle, tak už byla většina lidí připravená. Pro úplnost ale zavelel "Tahle kapsle se pohybuje nadzvukovou rychlostí. Všichni se pečlivě připoutejte, Pokud byste to tak neudělali, tak by vám hrozilo zlámání páteře, paralyzace a případně i smrt. To, co tu děláme není žádná sranda - nehrajeme si tu na vojáčky. Připravte se!" Murglon vložil svoji karabinu do přepravního boxu a pečlivě ji zajistil. Sám se potom připnul na sedadlo a krk si umístil do speciálního polstrování na opěrce. Sám zjistil, že se ho jímá naprosto posvátná hrůza a bezbřehá beznaděj. Nejde o kapsli, tu cestu absolvoval již několikrát. Šlo o to, že cestoval na Ostrov, na ono prokleté místo. Ví, co se na něm stalo. Ví, k jakým příšernostem tam došlo. Genetické pokusy. Naklonovaní dinosauři. Neúmyslně mutace. On byl u toho. Viděl, jak jeho přítele a spolupracovníka překousl Tyrannosaurus. Když ho polykal, tak řval, křičel o pomoc. Ten hlas mu neustále dozníval v uších. Na chvíli před sebou viděl torzo jeho přítele, jak mizelo v zubatých čelistech dravce. Doslova se oklepal a musel se uklidnit přeříkáním modlitby. Byl to masakr, naprosto nezapomenutelný. On sám z přístavu unikl jen tak, tak. Jizva od gigantického drápu na jeho ruce toho byla nepřehlédnutelným důkazem. Ten dravec ho svým kopem málem připravil o ruku, jen experimentální medicínské postupy na bázi genetické léčby ji dokázaly zachránit. Ještě teď ho ale už téměř rok trápily nesnesitelné noční můry. Často se v noci budil vyděšený, zpocený a dezorientovaný.

15. května - 13:45 - pobřežní oblast ostrova

Celá skupinka lidí se obezřetně vydala do vnitrozemí ostrova, přitom se řídili mapou, kterou předtím pořídil Tony. Vylodili se na jedné ze severovýchodních pláží ostrova. Pláže byly lemovány příkrými kopci. Jedním právě takovým se prodírali. Cestu si klestili bujnou tropickou vegetací. Oklopoval je tropický vzduch, extrémní teplota. V očích je štípal jejich vlastní pot. Po zhruba třiceti minutách ostré chůze se zastavili, aby si udělali pauzu. Nyní se pohybovali na prakticky neznámém území. Na mapě byla zanesena oblast pouze v okolí a přibližný tvar ostrova. Po deseti minutách odpočinku a občerstvení vodou z čutor se vydali dále do vnitrozemí. Džungle už nebyla tak hluboká, prakticky ani nebylo nutné klestit si cestu mačetou. Houštím se prodírali jen za pomocí vlastních rukou. Po chvíli cesty dorazili k silnici. Vydali se nalevo, ta cesta by měla směřovat k přístavu, kde to Tony znal. Cestou po silnici míjeli působivý ohradník, řadu sloupů spojenou kabely pod elektrickým napětím. Na jednom místě byl plot těžce poškozen - celá jeho sekce byla roztrhána a zašlapána do země. Vypadalo to, jako by skrz něj vedla nějaká zvířecí stezka. V oploceném území zahlédli zvíře, které se podobalo pštrosovi. Při pokusu o přiblížení se vydalo na bleskový útěk do lesíku. Po společné radě se rozhodli, že ho nebudou následovat, ale raději se vydají po silnici dál. Cestou do přístavu ještě Tony zahlédl lidskou kostru zapletenou v koruně jednoho ze stromů. Silně zatnul ruce v pěst a jen těžko se ovládal. Smrt tu byla znatelná na každém kroku. Smrt. Zmar. Beznaděj. Pokud někde existuje peklo, tak na tomto Ostrově. Zde si člověk nemůže být jistý naprosto ničím…

15. května - 14:00 - Nadzvuková kapsle

V řídící kabině na zastávce začalo být velice živo. Jeden z techniků se již popáté díval na své náramkové hodinky, maskoval tak svoji nervozitu. Když tu se spustila tichá siréna, začal odpočet. Kapsle vystartovala, neskutečně rychle, snad až neuvěřitelně. Murglonovi všechno splývalo, začal být skutečně dezorientovaný a bylo mu nevolno. Pro jistotu v ruce raději svíral plastový sáček, nechtěl znečistit celou kabinu. Potřeboval se uklidnit, zavřel tedy oči. Pokoušel se uklidnit. Myslel na rodinu, především na jeho dceru a milující manželku. Po chvíli to všechno skončilo, byli tam, na Ostrově. Všichni se odjistili a odpoutali ze sedadel. Nicméně i tak museli ještě několik minut čekat, až se jim srovná organismus. S takovou dávkou adrenalinu se tělo srovnává jen těžko. Všichni si podali přípravek zrychlující vyrovnání se s šokem z cesty. Po zhruba dvaceti minutách se Murglon zvedl. "Jste všichni připraveni? Můžeme se vydat na cestu?" Jeden z týmu seděl předkloněný, pod sebou měl louži zvratek, právě si hřbetem ruky utíral ústa. "Ano, mohu pokračovat," prohlásil polohlasně. "Takže jdeme, zvedněte se, vykřikl Murglon z plných plic. Všichni se vyrovnali a vydali se z kabiny. Po tom, co se dostali z kabiny vyšli po snad nekonečných schodech a dostali s k vratům, které byly takřka totožné s těmi, které se nacházely u nich na základně. Murglon projel slotem bezpečnostní kartu a zadal kód. Vrata se začala pomalu se skřípáním otevírat. Dovnitř začalo pronikat světlo a čerstvý venkovní vzduch. Murglon s týmem vystoupil ven z chráněné oblasti. Opět bylo na Ostrově. Myslel jen na to nejhorší.

15. května - 14:30 - Ostrov

Tony přístaviště téměř nepoznával. Uběhl jen ani ne rok a to místo vypadalo naprosto odlišné. Budovy byly pobořené. Všude bujela neobvyklá vegetace. Tonyho paleontologický průvodce nevycházel z úžasu, takřka byla prehistorická vegetace - cykasy, jinany, araukárie, přesličky, kapradiny a spousta dalších typů. "Pojďte sem, tohle byste měli vidět," Zvolal Bruce. U jednoho ze skladů se válela gigantická kostra. Velký hrudní koš, dlouhý ocas, mohutné přední končetiny. Obrovská hlava s působivými zuby. V čelistech byla uvězněna kostra člověka, na některých místech naprosto rozdrcená. Ve své kostnaté ruce ještě svíral svoji protitankovou pušku, která byla naprosto bez munice. Jen v okolí se válelo několik vypálených nábojnic. Hlaveň pušky byla ohnutá v nezvyklém úhlu, byla naprosto nepoužitelná.

15. května - 14:42 - Mexiko

Pedro a Gomez seděli na voze a vesele popíjeli jednu láhev piva za druhou. Oba se bavili o všem možném. O rodině, zábavě, ženách a přátelích. Témat byla spousta, prakticky nevyčerpatelná studnice. Zrovna vjížděli do údolíčka. Tažná zvířata začala být neklidná. Oba volové se zastavili a pokusili se zaujmout obranné postavení. Oba divoce bučeli a nohama hrabali v zemi. Pedro se rozhodl, že se podívá po okolí. Že by kojoti? Když nějakého uloví, tak dostane hromadu peněz. Vydal se tedy do houští. Prodíral se pouštními keři, bylo to nesmírně náročně. Proč jen si nebudoval nějakou tu fyzičku?! 15 metrů před sebou uslyšel hluboké zamručení. V tu chvíli odjistil loveckou pušku a zamířil na danou pozici. Najednou se z křoví něco zvedlo. "Co? Co že to?! To není možné. To zvíře". Zvíře bylo velice mohutné, pokryté šupinami. Hlava byla velice krátká a byla ozdobená dvěma růžky. Přední končetiny byly až komicky krátké. Celé tělo bylo pokryté odpornými výrustky, které se podobaly bradavicím. Zvíře se ihned rozběhlo k němu. Pedro namířil pušku na něj a pokusil se vystřelit. Zvíře ho však srazilo a on vypálil stranou. Zvíře Pedrovi rozdrtilo nohou hlavu, doslova ji rozduplo svou nohou. Poté krátkými čelistmi utrhlo ruku a zhltlo ji. Živočich roztrhl břišní dutinu a z ní vyrval vnitřnosti. S nimi se ohnal po okolí a na naprosto nekompromisně je zhltnul. Po rozhlédnutí se po okolí zvíře zhltlo i zbytek Pedrova těla. Gomez zaslechl výstřel a zoufalý řev o pomoc. Do toho všeho se mísil ryk nějakého podivného zvířete. Nic takového tu ještě neslyšel, a to tu jezdíval už nějakých 25 let. Zaslechl dunění a praskot křoví. Něco se k němu blížilo. Ohlédl se a spatřil vidle. Ty ihned popadl a postavil se na valník, který byl naložen spoustou slámy. Vidle držel napjatě v rukou a zoufale čekal. Z křoví vyrazilo obří zvíře. Pedro jen v úžasu otevřel svá ústa, tvářil se naprosto šokovaně. Z úst mu vypadla cigareta a začal se znatelně chvět strachem. Pomočil se. Zvíře běželo přímo k němu. On zaujal obrannou pozici a připravil se na střet.

Jak to vše dopadne? Na to si budete muset počkat...

Isla-Nublar-Crew
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HAAS HAAS | Web | 29. října 2011 v 13:55 | Reagovat

No prostě úžasné! Tohle by mě v životě nenapadlo!

2 kryptoraptor kryptoraptor | 29. října 2011 v 16:35 | Reagovat

Skvělé, naprosto ohromné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama