Ostrov - ukázky z knihy (I.)

3. února 2012 v 17:21 | Isla-Nublar-Crew |  Má tvorba
Opět vám přináším několik kratších a příběhově spíše nepodstatných úryvků ze své připravované knihy, kterou hodlám ve výhledu několika let zveřejnit formou DIY (Do It Yourself). A to sice z toho důvodů, že si nedělám jakékoliv iluze v tom, že bych snad sehnal vydavatele. Kniha by měla být po vydání dostupná pro mé přátele, příbuzné a případné zájemce z řad čtenářů tohoto blogu. Některé z níže zveřejněných částí budou zajisté ještě před vydáním citelně upraveny. Přeji příjemné čtení. Mimoto začínám i přípravy na následující scifi knihu (pracovní název "Deinopiték"), jejíž příběh bude zaměřen na mumii neznámého primáta nalezenou skupinou speleologů. Posléze bude naklonována skupinka deinopitéků umístěna do speciálního biodómu, který bude simulovat jejich původní prostředí včetně složení vzduchu. Momentálně pracuji na vědecké stránce knihy, v níž do značné míry bude hrát hlavní roli Kalistin efekt (obrana přírody proti až příliš prosperujícím druhům - v tomto případě půjde o lidi) a gigantismus jako reakce při střetu s megafaunou Severní Ameriky po migraci z Afriky.

Seznámení s dravci


Greg se hnal džunglí. Kyselina mléčná zaplavovala jeho organismus a svalstvo ochabovalo. V očích ho pálil vlastní pot. Větve tropické vegetace mu narážely do obličeje. S predátory sotva držel tempo. Přeskakoval padlé kmeny a jen s obtížemi pádil dál. Před ním se objevila prošlapaná stezka. Vydal se po ní. Pomyslel si, že konečně může utíkat rychleji, bez vážnějších překážek v cestě. Uvědomil si ale také, že i ta zvířata za ním nyní zrychlí. Uběhl nějakých dvacet metrů a za sebou slyšel vzteklý skřek. Doběhnul k masivní betonové zdi, v níž byla zapuštěná elektronicky zabezpečená vrata. Na vrchní části zdi se nacházela strážní budka. Poblíž vrat bylo stavební lešení. Otočil se. Dvojice zvířat k němu právě dobíhala. Pralesem otřáslo pár dunivých zvuků a vysoko položené kolísavé zaryčení. Na stezku spadla přelomená palma. Jeden z Austraptorů nestačil včas zareagovat a v plné rychlosti do ní naběhl. Zakopl o ní a s jednou zlomenou nohou popoletěl setrvačností o pár metrů dopředu. Padl na zem a okamžik se svíjel v bolestech. Druhý dravec se před padlou palmou stačil na poslední chvíli zastavit. Zmítl se v prachu cesty a jen stěží se udržel na zadních. V tu chvíli se ale vzduchem mihly čelisti a dravec se už jen tak zmítal vzduchem. Gigantický dinosaurus ho okamžik svíral v čelistech, potom s ním praštil o zem a zaryl do něj své úctyhodné čelisti. Utrhl vrchní polovinu Austroraptora a začal jí požírat. Jeho zraněný druh se zatím s nemalými obtížemi zvedl ze země. Díky vážnému zranění téměř nebyl schopen aktivnějšího pohybu. Udělal pár kroků a zasténal bolestí. Carcharodontosaurus na něj vrhl výhružný pohled. Drobný dravec zasípal, naježil své peří, aby se opticky zvětšil a předními končetinami s delšími pery vířil ve vzduchu. Na gigantického superpredátora to ale nijak nezapůsobilo. Zhltnul horní část trupu své předchozí kořisti a vydal se vpřed. Na zemi se stále válel zbytek těla uloveného zvířete. Noha mírně kopala a vířila prach, dráp na druhém prstu této končetiny kmital, jako kdyby byl dravec stále naživu. Carcharodontosaurus dělal tři kroky kupředu a do dravce zboku narazil svou hlavou. Drobnější dravec prolétl vzduchem a narazil do kmene jednoho ze starých stromů. Svezl se dolů po jeho kmeni a skončil u kořenů. Velký dravec k němu sebejistě dokráčel a celého ho zhltnul, hlavu měl přitom na svém mohutném krku zvrácenou dozadu a svou kořist soukal do chřtánu. Zbytek smečky Austraroraptorů zmizel, jako by tu ani nikdy nebyl. Greg stál okamžik jako solný sloup. Odhodlaně se ale otočil a rozeběhl se k lešení. Všiml si, že se Carcharodontosaurus otočil jeho směrem. Zafuněl a vydal se k němu rázným krokem. Greg lezl po lešení a za ním se ozývaly hromové kroky a hluboké sípění. Ihned po zdolání lešení zapadl do strážní budky a vydal se po schodech dolů. Celým okolím otřásl náraz. Dinosaurus hlavou prorazil budkou a gigantické ozubené čelisti letěly za ním. Carcharodontosaurus narazil do Grega čumákem. Ten se otřásl a nekontrolovatelně spadl na točitém schodišti. Odplazil se ke zdi, o kterou se opřel a snažil se to vydýchat. Budovou otřásla velká rána, která byla doprovázena hlubokým a rezonujícím řevem. Následovalo několik těžkých kroků. To zvíře se zřejmě vydalo pryč. Greg se s obtížemi postavil na nohy a snažil se zorientovat ve tmě. Popošel ke schodišti a všiml si, že celá strážní budka zmizela. Po schodech se vypajdal nahoru na plošinu, přes kterou se sem dostal. Celá strážní budka byla smetená na zemi, kde společně s lešením tvořila velkou hromadu zničeného materiálu. V dáli si mohl povšimnout kymácejících se korun stromů, ten obr zřejmě táhne pryč. Otřel si čelo a s úlevou si oddechl.


Střet rohatců (pokračování dříve zveřejněné části)


Gomez si zaklesl vidle za jeho pánev a v jeho tváři se objevil odhodlaný výraz. Neznámé zvíře hlavou nabralo vůz a on letěl vzduchem. Vůz byl prakticky rozdrcen a veškerý náklad létal všemi směry. Gomez tvrdě dopadl na zem, cestou ztratil své vidle, jediný obranný prostředek. Zaslechl několik těžkých kroků. Na krku ucítil horký vzduch. To zvíře na něj frklo. Carnotaurus naklonil hlavou, aby si ho lépe prohlédl. Dravcovi čelisti prořízly vzduch a Gomez se začal zmítat. Najednou se ocitl tři metry nad zemí. Zoufale kopal nohama, rukama mlátil na všechny strany a volal o pomoc. Uvědomil si, že zvíře ho v čelistech drží za jeho flanelovou košili. Napjal svaly a košili roztrhnul. Vypadnul z košile a tvrdě dopadl na zem. Zvíře zamávalo hlavou a košili odhodilo na zem. Gomez ležel na zemi a opíral se o lokty. Zvíře udělalo tři kroky a dostalo se k němu. Do tváře mu zíral z ani ne půlmetrové vzdálenosti. Zvíře naklonilo hlavu a podívalo se na něj ze strany. V tu chvíli jím otřásl děsivý otřes. Dravec zavrávoral a jeho noha dopadla těsně vedle Gomezova těla. Dravec se právě tyčil přesně nad ním. Vzduch proťalo divoké zaryčení. Gomez si všiml mohutné černé masy, která se rozeběhla a nabourala do nohy dravce. Ten zoufale nohu vzepjal do vzduchu a divoce zasténal. Gomez si všiml, že jeden z jeho býků měl dost odvahy nato, aby ho dokázal chránit. Gomez odpajdal pár kroků a se zoufalým zajíknutím zapadl do hustého pouštního křoví. Býk mezitím ustoupil několik kroků. Carnotaurus ho začal považovat za potencionálně nebezpečného. Dravec vykročil několik kroků vpřed. Býk si toho ale včas všiml a ukročil do strany. Carnotaurus se zatvářil zmateně a nevěděl, o co jde. Býk ukročil pár kroků vzad a prudce vyrazil. Jeho roh Carnotaurovi natrhl část hrudi. Do vzduchu vytryskla dravcova krev. Ten zadupal nohama, zatřásl hlavou a podrážděně zařval. Vyrazil proti býkovi a narazil do něj hlavou. Ten zavrávoral a byl téměř skolen. Vzepřel síly a zůstal na nohou. Vyrazil proti dravcovi. Ten zaútočil čelistmi a komicky mával předními končetinami. Býk se tomu vyhnul a dravce rohem zasáhl do stehna. Zvířeti se z hrdla vydral srdcervoucí ryk. Býk se otočil a zamířil ke Carnotaurovi znovu. Tentokrát se dravec ohnal čelistmi a býka chytil za jeho zadek a pokusil se ho strhnout k zemi. Býk se otřásl a vykopl kopyty. Carnotaurus byl zasažen do krku a bezmocně zavrávoral. Býk byl upuštěn za zem a z posledních sil se zvedl. Dravý dinosaurus byl stále plný energie. Podíval se na býka a ten jeho agresivní pohled obětoval. Zatímco se Gomez plazil pryč, tak okolí bylo utopeno v zuřivém ryku.


Incident na pláži


Pláž Playia Cortada dělal výjimečnou jeden jediný fakt. Byla jednou z nejlépe zabezpečených pláží na celém světě. Riziko útoku žraloka nebo jiného mořského tvora bylo téměř nulové. Perimetr pláže byl pod úrovní hladiny oplocen extrémně odolným pletivem a na několika místech bylo strategicky umístěno pár sonarových jednotek. Dříve oblast strážilo i několik speciálně vycvičených jedinců delfínů. Je obecně známo, že žraloci mají z delfínů hluboký strach, poněvadž delfíni je mohou snadno zabít nebo alespoň těžce zranit pomocí nárazu čumákem. Nicméně po pár letech byla tato technika naprosto přežitá. Péče o delfíny stála nemalé peněžní obnosy - krmení, ošetřování. Vše se to začalo nehorázně prodražovat. Na základě výzkumu bylo určeno, že žraloka je schopná zahnat i pouhá robotická napodobenina delfína. Záchranné stanici tedy bylo z fondů města přiděleno celkem pět velice sofistikovaných dálkově ovládaných robotů, od skutečných delfínů byli takřka k nerozeznání. V jejich přední části nakonec byla umístěna kamera s ne příliš vysokým rozlišením. Všech pět robotů bylo nepřetržitě připraveno na nasazení v akci. Viseli na popruzích nad vodní hladinou. Stačilo odjištění pojistky a jejich následovné vypuštění. Čas je neuvěřitelně cenný, zvláště pokud jde o záchranu lidských životů. Zaměstnanec stráže resortu jménem Henry Pensfield stál na balkónu základny a sledoval okolí pomocí jeho moderního dalekohledu. Přitom posrkával jakýsi osvěžující nápoj. Vedra byla zdrcující. Na balkón vběhl jeden z jeho pracovních kolegů. Doběhl k němu a chvíli lapal po dechu. Henry se na něj pobaveně podíval a čekal, co z něj vypadne. Spolupracovník se narovnal a vyhrkl: "Sonary hlásí něco velkého, alespoň patnáct metrů. Potřebuji vaše povolení pro vypuštění žraloka". Henry v tváři zvážněl a projel si rukou vlasy. "Patnáct metrů je až moc. I ti největší žraloci bílí dorůstají pouhých deseti metrů. Jste si jistý, že objekt je živočišného původu?" prohlásil sebejistě velitel záchranné stanice. "Tím jsem si naprosto jistý. Předmět budí charakteristiky animálního charakteru. Já skutečně nevím, co to je. To, co mohu s jistotou říct je to, že je to živé!". "Následujte mne do mé kanceláře, vypustíme delfína číslo dvě. Jednička je právě na opravách". "Poplach v severozápadní části pláže. Pozor, připravte se k vypuštění delfína číslo dvě. Opakuji: připravte se k vypuštění delfína číslo dvě. Okamžitě! Jeho řízení se ujmu sám. Konec." Ozvalo se z rozhlasu na stanici. Delfín se začal pomalu spouštět k vodní hladině. V tu chvíli se začala otevírat sklopná vrata oddělující nádrž v místnosti techniků od volného moře. Henry mezitím zasednul v místnosti techniků a ujal se řídícího joysticku. Udělal si pohodlí a připravil se na nasazení robota. V tu chvíli se kolem něj seřadil hlouček zvědavých zaměstnanců. Znechuceně se na ně podíval a prohlásil "No dobře, zůstaňte si tu, když jste na to tak zvědaví. Možná tuto pozici po mě jednou převezmete. Učte se.". "Pane, máme poškození oplocení perimetru pláže v sektoru C-5, je vyřazen i sonar přiřazený k této lokaci. Jsme v tomto směru skoro slepí a nevíme, co se tam děje." Řekl člověk, který kontroloval sonary. "Okamžitě vyžeňte lidi z vody, použijte nouzovou sirénu!" vykřikl znechuceně Pensfield. "Co se to tu kruci děje?" pomyslel si. V oblasti pláže se rozezněla siréna "Všechny návštěvníky pláže prosíme o puštění vody. Prosím, opusťte danou oblast. V tuto chvíli jste vystaveni ohrožení života. Prosím vykliďte oblast!" V tu chvíli již delfín těsně pod hladinou směřoval plnou rychlostí vpřed. Masa vody pod ním začala výrazně tmavnout, právě vstupoval do oblasti, kde se dno začínalo prudce svažovat. V hlubině pod delfínem se mihl mohutný stín. Henry se pokusil nastavit delfína tak, aby na něj viděl. V tu chvíli byl stín ale dávno pryč. Delfín stál chvíli klidně na místě. Henry se snažil postřehnout se sebemenší známku pohybu. Když tu se delfín otřásl, něco obrovského se o něj otřelo. "Sakra, to je to za potvoru?" vyřkl polohlasně Henry s velice zmateným výrazem ve tváři. "Přišli jsme o sonar v oblasti C-4. Vypadá to, jako by je to hledalo a ničilo úmyslně. Snad to k nim i něco přitahuje." ohlásil technik. "Přesouvám se tam s delfínem, snad toho parchanta najdeme.", zabrumlal si pod vousy Pensfield. Delfín byl už skoro až tam, když tu s ním něco otřáslo ze zadu zamávalo ze strany na stranu. V záběru se mihla gigantická čelist opatřená obřími zuby. Čelist se otevřela a delfína stiskla ještě jednou. Tentokrát mnohem silněji. Obraz začal pomalu zlobit. Ozvalo se silné křupnutí a delfín se pomalu vynořoval k hladině. Dravec mezitím zmizel pryč. Kamera směřovala do nebes. Na nebi pomalu plynula kopa mraků. V záběru přeletěl racek, který vydal zvuk, jenž v sobě nesl jistý výsměšný tón. Alespoň tak to Henrymu připadalo. S otevřenými ústy civěl na monitor počítače a čas, jako kdyby se naprosto zastavil. Byl v šoku, vyděšený. Jeho podvědomí se snažilo vyblokovat traumatizující zážitek z mysli. Ostatní osoby v místnosti se tvářily téměř stejně. Zatnul ruku v pěst, napřímil se a prohlásil "Ty čelisti, zuby. Kurva! To nemohly být žraločí zuby. Musím na vzduch." Okamžitě opustil místnost. Několik lidí se za ním podívalo se zmatenými výrazy ve tvářích.



Isla-Nublar-Crew
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alfaraptor Alfaraptor | Web | 3. února 2012 v 17:29 | Reagovat

Skvěle, už se těším na kompletní verzi. Líbí se mi, že je to hodně uvěřitelné, strhující a čtivé. Myslím, že by to klidně mohlo u nějakého vydavatele uspět, hlavně si musíš věřit ;)

2 HAAS HAAS | Web | 3. února 2012 v 18:36 | Reagovat

Skvělé! Píšeš skvěle!

3 dinosaurss dinosaurss | Web | 4. února 2012 v 14:24 | Reagovat

Výborné!

4 HAAS HAAS | Web | 5. června 2013 v 15:13 | Reagovat

Mohl bych mít jenom malinkou výtku? Proč safra používat takové ohavné vulgární slovo, které jsi použil na konci poslední ukázky?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama