Po stopách dinosaurů - recenze (A)

10. února 2012 v 2:53 | Alfaraptor |  Knihy


Obálka knihy, Zdroj: www. dinosaurus.bloguje.cz

Po stopách dinosaurů

…aneb pár vět o knize s "podivným" fialovým Spinosaurem na obálce

Ztracený svět a Zavátý život Josefa Augusty nebo Gladiátoři druhohor Jaroslava Mareše. Co mají tyto jedinečné knihy společného? Krom toho, že jsou od českých autorů, je tvoří soubory povídek popisujícími osudy tvorů, kteří kdysi obývali naši planetu. Loni se k nim přidal i titul s názvem Po stopách dinosaurů od českého popularizátora paleontologie a pravěku Vladimíra Sochy.

Kniha se skládá z 21 chronologicky seřazených povídek, jejichž hlavními aktéry jsou překvapivě (jak už sám název napovídá) dinosauři. Mimo to v příbězích narazíme také na pterosaury, obří krokodýly nebo primitivní savce, kteří však vytvářejí jen okrajovou část děje. Na všechny zmíněné tvory je nahlíženo velice moderním pohledem získaným z nejnovějších paleontologických poznatků doplněnými pěknými ilustracemi Lubomíra Kupčíka. Dinosauři, hlavně menší dravci, mají pernatý pokryv těla a jsou navzdory dodnes převládajícím představám vykresleni jako aktivní a teplokrevná zvířata. Poslední tři povídky se od zbytku liší. V první s názvem Mrazivé slunce dávnověku nahlédneme do snu jednoho paleontologa, který nakonec povede k nečekanému objevu. Zub obřího leguána popisuje historii objevení zkameněliny jednoho z prvních popsaných dinosaurů, býložravého ornitopoda Iguanodona. Poslední povídka, Než přiletěl asteroid, je ze všech nejbizarnější. Setkáváme se zde s fiktivní inteligentní rasou Sauroidů, kteří se vyvinuli z malých srpodrápých dravců jako byl Troodon nebo Bambiraptor.

Alfaraptorův názor na knihu:

V pořadí již čtvrtá Sochova kniha tak trochu vybočuje z řady předešlých titulů majících za úkol čtenáře vzdělávat. Je to vcelku pohodové a dalo by se říct nenáročné ba i zábavné čtení, avšak i zde se pokouší prodrat nějaká ta tendence poučovat. Téměř v každé povídce naleznete víceméně nepodstatné zmínky o ptakoještěrech. Velké množství slov s uvozovkami, dokonce i na místech, kde by nemusely být, na mě působilo při čtení dost rušivým dojmem. U dvou povídek, jmenovitě Poslední lov a Opuštěné hnízdo dochází k téměř stejnému způsobu smrti dravců, rozdrcená žebra jim propichují plíce a osrdečník. O to ani tak nejde, spíše je zvláštní, že jsou tyto příběhy umístěny vedle sebe, čímž vás na to ihned upozorní. Na závěr se ještě vyjádřím k příběhu s názvem Kráčející leviatan. V mnoha znacích se velmi shoduje s povídkou Volání samoty z knihy Zavátý život od Josefa Augusty. V obou případech se zde vyskytuje přestárlý dinosauří samec, opouštějící své stádo, aby odešel zemřít, stejně jako spousty generací před ním. Objevují se zde Ceratosauři. V Augustově případě se sice jednalo o Megalosaury, ale ilustrátor knihy, Zdeněk Burian, jim přimaloval roh na špičku nosu. Oba dinosauři se také při své poslední pouti museli dostat přes oblast s bahnitou půdou. Jak je vidět, shod je opravdu mnoho. Také obálka s ilustrací od Luise Reye nedopadla nejlépe. Fialový Spinosaurus s ulovenou latimérii už způsobil při koupi knihy nejednu nezáviděníhodnou situaci. Své vám o tom může říct kolega Isla-Nublar-Crew v další části článku. Pokud však dokážete překonat všechny výše zmíněné nedostatky, rozhodně se nebudete nudit. Jelikož autorovy knihy vycházejí jako houby po dešti, jistě by nebylo zvláštností, kdybyste později v knihkupectvích objevily knihy jako například Na křídlech pterosaurů nebo Potápění s mosasaury. Inu, kdo ví…

Alfaraptor
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama