"Ostrov" - Nový směr, poslední ukázka

22. června 2012 v 2:23 | Isla-Nublar-Crew |  Má tvorba
Rozpracovaný koncept digitálně kolorovaného triceratopse. Extrémně agresivní samotářský samec, uříznuté rohy, na jejich místě nástavce z tvrzeného plastu, Zdroj: www.paleo-dna.blog.cz

Ostrov - kniha, na které pracuji už celkem dlouhou dobu, technicky vzato už nějaký ten rok. Nicméně mám mnohé důležité povinnosti, není tedy možné se knize věnovat naplno Na blogu jsem zveřejnil několik ukázek. Nakonec jsem se rozhodl práci pozměnit v několika zásadních směrech. Příběh se nadále nebude odehrávat na ostrově, je to již poněkud ohrané téma. Vzpomeňmě si na Ostrov dr. Moreau, Jurský Park, Ztracený Svět: Jurský Park, Ancestor, Replica a mnoho dalších významných děl. Vše tedy bylo přesunuto na pevninu USA, konkrétně do státu jménem Montana, většina dalších znaků zůstává takřka identická, včetně sonické podzemní kapsle na bázi metra a mnoha dalších aspektů. Momentálně pracuji na vývoji jednotlivých postav a na celkové uvěřitelnosti. V tento okamžik velkého zlomu bych rád čtenářům poskytnul poslední ukázku, tentokráte víceméně konverzační. Uvítám samozřejmě jakoukoliv konstruktivní kritiku.


"Jednoznačně můžeme potvrdit, že tento druh je frugivorní", prohlásil profesor Cobb. "promiňte, ale zase ty vaše odborné termíny. Můžete mi to vyjasnit?" odvětil Bob. "Jistě, ten název označuje zvířata, které se živí ovocem, popřípadě ořechy a dalšími plody. K dalším pojmům patří herbivoři a karnivoři - ty označují býložravce a dravce." rozpovídal se Cobb. "Někteří z našich drobných ornitopodů vykazují až extrémní sklony k frugivornímu způsobu stravování, jednoznačně zastupují potravní generalisty." "O kterých je řeč?" navázal Bob. "Tak například heterodontosauři, drobní ornitopodi se zuby, které jsou uzpůsobené k louskání ovocných plodů. Samci je používají i k obraně a v období páření. Toto zvíře pochází z jury, jeho pozůstatky jsou nalézány na území Afriky. Tak právě tahle zvířata si hrabají nory, nesmírně rozsáhlé podzemní komplexy tunelů." "Jaký je toho důvod?", zareagoval překvapeně Bob. "No, domníváme se, že tak ta zvířata činí zejména kvůli obraně před predátory. Ti je jen tak nevyhrabou. A když už ano, tak je dost pravděpodobné, že tihle ornitopodi mu uprchnou sekundárními vchody. Ale co je nejzajímavější, je fakt, že heterodontosauři u vstupů do svých nor nechávají zbytky potravy - slupky, skořápky a vše nejrůznější, co vás jen napadne. Všechen ten odpad tam hnije a kvasí. Na desítky metrů tak vstupy do hnízd zapáchají velice těžkým a nepříjemným ovocným zápachem." "Něco podobného je ale známo i u dnešním predátorů. no ne? Co třeba lišky? U jejich nor se také válejí nejrůznější zbytky... To se ti dinosauři nebojí, že na sebe upozorní dravce?" "Ha! A to je na tom právě to nejvtipnější. Představte si, on ten dusivý odér na mnohé dravce funguje jako zbraň pasivní obrany!". "Co?!", vyhrkl Bob s překvapeným výrazem. "No jistě," vetoval Cobb "ten těžký pach je na mnohá zvířata vážně moc. Mají neskutečně citlivý čich a těmto místům se ze zásady vyhýbají, takřka jako čert kříži." Bob na to s překvapením vyhrkl "Ta příroda nás nikdy nepřestane udivovat, co myslíte, pane?". "Ani nevíte jak moc", prohlásil lakonicky s ustaraným pohledem Cobb.


"Do jejich tunelů jsme jednou vyslali jednu z našich mladých výzkumnic, byla plná entuziasmu. Byla ve speciálním overallu s helmou s uzavřeným přívodem kyslíku. Chtěli jsme blíže monitorovat jejich nory a zjistit více o jejich chování. Měla tam zaznamenat projevy jejich chování a umístit sérii miniaturních kamer. Byl to de facto jeden z našich behaviorálních pokusů." Co to má..." Pokusil se navázet Bob. Cobb mu ale skočil do řeči a prohlásil: "Prosím, nesnažte se mě vyrušovat, jsem velice tvrdohlavá osoba. Je tu řeč o relativně důležitém tématu. Anna, dcera jednoho z mých blízkých přátel. Dostala se k vylíhlým mláďatům, chtěla pořídit jejich snímky. Alfa samec ji ale napadl, těžce pokousal, ztratila spoustu krve. Ihned jsme do podzemí vyslali poměrně těžce vyzbrojené tříčlenné komando s odolnějšími HazMat obleky, měli také narkotizační karabiny, které jsou způsobilé použití v omezeném prostoru. Při cestě se na ně sesypala snad celá kolonie. Anna to málem nepřežila. V těch nepřehledných tunelech měli jen velice liché šance. Celé to bylo jak Tunelové Krysy - speciální jednotky z Vietnamu, které čistily tunely Vietcongu. Vše jsme pozorovali z řídící centrály biodómu." "Co je biodóm. Jak to dopadlo?" "Cobb na něj ustaraně upřel pohled, "Na bližší informace o našem biodómu nemáte potřebnou bezpečnostní prověrku. Nicméně když mi dovolíte, tak budu nadále pokračovat ve vyprávění. Annu na poslední chvíli našli a evakuovali. Na místě naštěstí bylo připravené obrněné vozidlo záchranného charakteru. Ze vzduchu ho navíc kryly dálkově ovládané drony s kamerami, které hlásily jakoukoliv nepřátelskou aktivitu v okolí. Ihned dostala infuzi a byla celkově ošetřena. Jeden z mužů ale následovně zemřel na smrtelná zranění, které utržil v norách. Ať mi nikdo neříká, že herbivoři jsou bezbranní, popřípadě snad povolní a nepředstavují pro člověka hrozbu. Nutno také podotknout, že moc rádi zobají zkvašené ovoce u vchodů, to jen zvyšuje jejich agresivitu a oprsklost. Tohle byla v průběhu našeho projektu jedna z mnoha lekcí. Bohužel ale také jedna z těch nejméně závažných. Z těch ostatních obtíží mi běhá mráz po zádech.. Proti nim je maličkost i fakt, že nad jejich kolonii se jednou zatoulal jeden z našich megasauropodů. Samozřejmě se propadl do jejich kolonie. Všude okolo se tam vyrojili nasejření heterouši, kurevsky teritoriální heterouši. Jako když kopnete do mravenčího hnízda. Sauropoda jsme ven dostali jen stěží - s pomocí našich těžkotonážních jeřábů a stacionárních jednotek, které odháněly heterodontosaury.. Zvíře bylo díky tvrdému pádu skutečně těžce zraněné. I přes jeho extrémně vysokou cenu jsme ho ale nakonec museli utratit. Ani si nedokážete představit, jak vypadá naše jateční pistole. Gigantický a nesmírně odolný postroj z tvrzeného plastu umísťovaný na hlavu, a to sice s upravenou lafetovanou zbraní, ráže padesát..." "Co se s ním stalo potom?" oponoval Bob. "Po kusech jsme ho odvozili do mrazáku naší primární laboratoře. Jednotlivé jeho části jsme posléze zkoumali. Nepotřebné zbytky jsme po výzkumu předhodili smečce našich Carcharodontosaurů - nesmírně dravých teropodů. Ti už ví, jak si poradit s biologickým odpadem". "Promiňtě mi, ale tomuhle vy říkáte lehké problémy, s čím vážnějším tedy potom máme na Ostrově co dočinění?!" Cobb se zakabonil, shlédl k zemi a po čele si přejel dlaní. "Promiňtě, ale jsem si takřka jist, že na toto prozatím nejste připraven," ukončil rozhovor Cobb a potácivým krokem se protáhlou chodbou vydal v dál. Náhle se ale otočil a zařval na Boba: "Ale mám i jednu vskutku dobrou zprávu, pane. Ty ochmýřené bestie se nám přemnožily tak, že s nimi můžeme bez jakéhokoliv upejpání krmit dravce na celém ostrově! Výběh jsme obklopili betonovým zátarasem, který sahá do hloubky deseti metrů pod úroveň terénu. Jenže ti bastardi kopou mnohem hlouběji, i do pětadvaceti metrů. Utekli nám. Ale klid, už jsme jim zatnuli štipec. Dokážeme se ponaučit..." Vědec se stěží pousmál, otočil a s nesmírně zadumaným výrazem pokračoval v cestě, ruce sepnuté za zády.

Isla-Nublar-Crew
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 HAAS HAAS | Web | 30. června 2012 v 19:38 | Reagovat

Inteligentní, skvělý příběh... Inteligentně vyhlíží hlavně ta první ukázka - jde o velmi zajímavou knížku! Jen tak dál... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama