Září 2012

Budoucnost blogu a WIP Homotherium

27. září 2012 v 23:41 | Isla-Nublar-Crew |  Novinky
Nástup do nového zaměstnání, následovná aklimatizace a zpracovávání nemalých dávek informací, zoufalý nedostatek času. Všem čtenářům se omlouvám za výrazně sníženou aktivitu blogu. V několika následujících týdnech bych to tu opět chtěl chtěl začít pomalu rozjíždět do plného provozu. "Jak je to se Seskvečem?", "O (ne)úplnosti fosilního záznamu", "Teorie neodinosaurů a relativního času" - to je jen malá ukázka z připravovaných článků, které se zdržely především z toho důvodu, že jsem pro ně získal až moc podkladů a zdrojů a je třeba zvolit rozumný kompromis mezi čtivostí a podanou dávkou informací. Nebojte se, na všem se pracuje, jen to prozatím nemá takový spád. Jako nejnovější ukázku z mých prací bych chtěl se čtenáři blogu sdílet svoji novou WIP práci. Zkratka WIP je zkratka sousloví "Work in progress", je to tedy práce rozpracovaná a ani zdaleka se nedá označit jako dokončená. Sám odhaduji, že zatím je hotova tak z 35%, možná ještě méně. Dříve jsem vsázel spíše na kvantitu, nyní se soustředím na druhou stranu mince - kvalitu. Snažím se opustit své dřívější víceméně pastelově naivní práce a posunout se někam dál, pokouším se o něco realističtějšího, , detailůnějšího, temnějšího - zkrátka se snažím pohnout dál. Veškerá konstruktivní kritika je opět ostatně jako vždy vřele vítána. Použitá aplikace je Gimp 2.0.

WIP verze homotéria je v plném rozlišení k vidění zde.

Isla-Nublar-Crew

Michio Kaku a klonování vymřelých druhů

27. září 2012 v 18:09 | Isla-Nublar-Crew |  Věda

Michio Kaku rozebírající klonování vyhynulých druhů živočichů, Zdroj:

Teoretický fyzik a popularizátor vědy Michio Kaku hovoří o znovuzrození vyhynulých druhů prostřednictvím stále se rozvíjejících technik genetického inženýrství. Poměrně zajímavá sonda z perspektivy člověka, který má k tématu co říci. Získání prehistorického genomu, jeho zmapování a případný pokus o klonování - vědecká možnost, která lidstvo fascinuje už od dob "Jurského parku".

Isla-Nublar-Crew

Dinosaurs of the East Coast - recenze knihy

26. září 2012 v 23:28 | Isla-Nublar-Crew |  Knihy

Obálka paperbacku Dinosaurs of the East Coast, Zdroj: www.booktopia.com.au

Kniha Dinosaurs of the East Coast od Davida B. Weishampela a Luthera Younga pojednává o nálezech dinosauřích fosílii a ichnofosílií s jejich činností spojených - a to konkrétně těch, které byly, jak název napovídá, nalezeny v oblasti východního pobřeží USA. Kniha je to spíše odbornější, nicméně se čte velice rychle (v mém případě i přes fakt, že jsem ji četl pouze o přestávkách v zaměstnání, nikoliv ve svém volném čase). Co se týče Angličtiny jako takové bych ji doporučil spíše pokročilejším studentům. Osobně jsem se čtením neměl problémy, nicméně u někoho s povrchnějšími znalostmi Angličtiny by mohla být srážena čtivost a deformován zážitek z četby. Knihu doplňuje stručná historie paleontologie a vývoj pohledu široké společnosti na vyhynulé druhy a masová vymírání.

Publikaci otevírá kratičké leč výstižně podané seznámení s dělením dinosaurů na všechny známé evolučně rozvětvené skupiny. Autoři se detailně věnují všem obdobím druhohor, které pečlivě rozdělili do několika subkapitol a které následovně i rozebírají do nejmenším detailů. Čtenáři přibližují tehdejší ekosystém a následovně jednotlivé druhy dinosaurů, které se v nich vyskytovaly. Ke konci knihy se autoři zabývají moderním pohledem na dinosaury - rozebírají jejich metabolismus, příbuznost s ptáky, rychlost růstu a mnohé další aspekty života těchto druhohorních tvorů. Knihu doplňují náčrty pravěkých tvorů, mapky nalezišť a mnohé historické fotografie.

Nejvýznamnějším aspektem knihy je z mé osobní perspektivy podání svědectví o zoufalé neúplnosti fosilního záznamu. V mnoha případech je zde dokázáno, že mnohé rody byly pojmenovány a popsány pouze na základě jednoho zubu nebo fragmentu kosti. V nemalé míře jsou také v knize rozebírány tamní ichnotaxony (Grallator, Eubrontes, Anchisauripus a spol.), zejména potom ty teropodního charakteru. Autoři dokádají i nálezy brodících se či plavajících dinosaurů, což samo o sobě neochvějně dokazuje schopnost plavání přinejmenším u několika málo taxonů. Čtenáři potom nezbyde nic jiného, než si uvědomit, že nestačí s geologickým kladívkem a malířským štětcem vyrazit do terénu a doufat, že se poštěstí nalézt kompletní kostru dinosaura. Nálezy obratlovců jsou spíše vzácné. Na toto téma jsem se zrovna před zhruba týdnem bavil s jedním ze svých přátel z Indiany (USA), na jejímž území se nenacházejí žádné fosílie obratlovců. Stejně jako já tráví spoustu svého volného času v terénu, ale má zkušenosti pouze se zástupci bezobratlých.

Isla-Nublar-Crew